Netopýři Jablonecka, tentokrát odborněji...

Netopýři z hlediska systematického patří do samostatného řádu letouni – Chiroptera. Jsou to jediní aktivně létající savci. Do řádu Chiroptera patří jak kaloni (Megachiroptera), tak i podřád netopýři (Mikrochiroptera), jehož zástupci se vyskytují na území České republiky. Naše netopýry lze ještě rozdělit do dvou čeledí – na netopýrovité a vrápencovité. Do první čeledi pak patří většina druhů osídlující území naší republiky. Konkrétně se jedná o 19 druhů netopýr velký, netopýr vousatý, netopýr Brandtův, netopýr vodní, netopýr řasnatý, netopýr východní, netopýr velkouchý, netopýr pestrý, netopýr severní, netopýr večerní, netopýr černý, netopýr ušatý, netopýr dlouhouchý, netopýr hvízdavý, netopýr parkový, netopýr rezavý, netopýr stromový. Z vrápencovitých to jsou pouze 2 druhy – vrápenec malý a vzácný vrápenec velký. Dohromady se tedy na našem území vyskytuje 21 druhů letounů.

Podhůří Jizerských hor poskytuje řadu jedinečných biotopů, které jsou v neposlední řadě vyhledávány také netopýry a to i z širokého okolí. Ať jsou to už rozsáhlá zimoviště v Jizerských horách - staré štoly u Nového Města pod Smrkem, či přepouštěcí kanál na Bílé Desné, nebo i významné biotopy poskytované přímo městy a vesnicemi na úpatí hor. Samozřejmě, že podhorský charakter města Jablonec nad Nisou do jisté míry určuje druhovou pestrost, respektive procentuální zastoupení jednotlivých druhů na Jablonecku.

Druhy netopýrů na Jablonecku lze rozdělit do dvou skupin:

  • druhy preferující biotopy měst, ve kterých se zdržují větší část roku a i zde vyhledávají místo k zimnímu spánku – hibernaci. Pak lze hovořit o tzv. synantropních druzích.
  • druhy zdržující se - většinu roku mimo větší aglomerace, na jejichž okraje se stahují až k podzimu, vyhledávajíce hibernační úkryty.

Pochopitelně, že mezi těmito dvěma skupinami se vyskytuje řada druhů, kteří tvoří jejich přechod.

Do první skupiny (mezi druhy pro Jablonecko charakteristické) patří bezesporu náš nejmenší netopýr – netopýr hvízdavý s rezavě zbarvenou srstí. Vyhledává k lovu především parčíky, ale i ojedinělé shluky stromů či malé aleje. Je ho možno spatřit lovícího v okolí lamp pouličního osvětlení během letních nocí.

Dalším typickým zástupcem netopýří fauny města je netopýr večerní. Proporcionálně je výrazně větší než předešlý druh. Jedná se zřejmě o nejpočetnější městský druh. Jeho let je rychlejší než v případě netopýra hvízdavého. Využívá přibližně stejné lovecké niky , jako druh předešlý.

Vysoko nad vegetací loví rychlým letem další velký druh – netopýr rezavý. Jeho úkryty pro letní kolonie mu mohou posloužit dutiny stromů stejně tak dobře, jako třeba větrací šachty panelových domů či spáry mezi panely.

Ke druhům lovícím v okolí vod a též přímo nad jejich hladinou patří netopýr vodní. Je to nejčastější druh lovící nad hladinou tekoucích i stojatých vod. Využívá k tomu i zadních končetin, na kterých mu ocasní létající blána přirůstá poněkud výše, než je tomu u ostatních druhů. Jako o typickém prvku podhorské fauny lze mluvit v případě netopýra severního, který k lovu využívá také pouličního osvětlení. Častý je v rodinné zástavbě se zahradami bohatými na vegetaci, především na stromy.

Netopýr

Obecná charakteristika

Jako adaptace k aktivnímu letu se u netopýrů během evolučního vývoje vytvořila létající blána napjatá mezi přední končetinou, jejími čtyřmi prsty (pátý zůstává volný a slouží k přichytávání) a zadní končetinou. Další blána je mezi zadními končetinami, ocasem a ostruhami. Létací blánu tvoří pevná, ale při tom elastická kožní řasa, hojně inervovaná i prokrvená. Let je pro netopýry značně energeticky náročný, ale právě kvůli němu a noční aktivitě obsadili bohatou přírodní niku. Ušní boltce se liší v závislosti na druhu. Obecně lze říci, že jsou opatřeny tragem – ušní záklopkou (u čeledi vrápencovitých chybí). Morfologie boltců je hodnocena jako významný determinační znak. K obsazení noční niky jim výrazně posloužila další specializace – schopnost echolokace. Je to vlastně přírodní sonar, pracující na základě přijmu ozvěn vysokofrekvenčních zvukových signálů, což umožňuje netopýrům spolehlivou orientaci v prostoru. Tyto zvuky vznikají rezonanční funkcí hlasivek a jsou vydávány tlamou (u netopýrovitých) či nosem s blanitými výrůstky (u vrápencovitých). Blanité výrůstky umožňují vrápencům vysílat úzký zvukový kužel, což jim dovoluje přesné zmapování terénu. Musí však více otáčet hlavou, aby pokryli větší část prostoru před sebou. Naproti očekávání mají netopýři přes malou velikost očí dobrý zrak.Vidí však pouze černobíle, ale pro orientaci ve známém terénu či ke zjištění intenzity světla je dostačující. Pokud se týká potravy, jsou všichni naši netopýři hmyzožravci, nepohrdnou však ani dalšími členovci, např. pavoukovci. Lovecká strategie je odlišná u různých druhů netopýrů. Jak bylo již řečeno, např. netopýr rezavý loví v otevřeném prostoru – ve vyšších vzdušných vrstvách. Naproti tomu třeba netopýr vodní doslova sbírá hmyz z vodní hladiny. Z vegetace sbírají sedící hmyz netopýr řasnatý, ušatý či večerní. Netopýr velký loví zase na zemi větší brouky, například střevlíky, za kterými někdy i běhá po zemi.

Z jara netopýři vyhledávají tzv. přechodné úkryty. Během dalších měsíců (květen, červen, červenec, někdy až do poloviny srpna) samice odlétají do letních úkrytů, kde tvoří letní kolonie. Jako úkryty slouží půdy kostelů, starých budov, hradů či škol, tam pak zalétají do štěrbin a za trámoví. Jiné druhy netopýrů vytvářejí letní kolonie v dutinách stromů, vrápenci i v teplých podzemních prostorách. Do letních kolonií se mohou shlukovat i samci. Samice mívají většinou jen jedno mládě, které se rodí už značně veliké a vyvinuté. Přesto je ještě 4 – 6 týdnů na matce plně závislé. Samice mládě nosí prvních deset dní všude s sebou, později zůstává mládě s ostatními v úkrytu a samice se k němu vždy vrací v čase kojení. Mladí netopýři dospívají po 4 měsících života, takže se mohou pářit ještě před zimováním. Samice jsou schopny si udržet spermie ve speciálních váčcích životaschopné po celou zimu a k oplození vajíčka dochází až na jaře. Koncem léta se kolonie rozpadají. Netopýři odlétají do přechodných podzimních úkrytů či migrují. Pro zimování vyhledávají štoly, jeskyně, sklepy nebo dutiny stromů. Podmínkou je poměrně stálá teplota těchto prostor. Netopýři k hybernaci zalézají do spár a puklin, na rozdíl od vrápenců, kteří se balí do létacích blan a volně se zavěšují. Proces strnulosti je aktivně regulován, je způsobem nedostatkem potrav. Netopýr neprospí celou zimu nepřetržitě, ale budí se v pravidelných intervalech a mění stanoviště dle teploty. Samotné probuzení do plné aktivace je značně energetický náročné, proto rušení na zimovištích může vést i k jejich úhynu. Další raritou je dlouhověkost netopýrů. Dožívají se v průměru věku 10x delšího než např. velikostí stejní hlodavci.

Netopýr

Ochrana netopýrů

Netopýři nemají u nás příliš mnoho přirozených predátorů. Jejich úbytek je způsoben spíše zhoršením a destrukcí původních biotopů – ubývání souvislých porostů, regulace toků, což snižuje také dostatečný výskyt potravy. Dalším faktorem je úbytek vhodných úkrytů, především stromů s dutinami. V neposlední řadě je to používání chemikálií v zemědělství, či jako ochrana starých dřevěných konstrukcí. Tyto látky mají vliv na plodnost samic a úmrtnost mláďat. Při aplikaci těchto látek v nevhodnou dobu může dojít i k vysokým ztrátám v celé přírodní kolonii. K ochranářským aktivitám patří například vyvěšování takzvaných netopýřích budek, nahrazujících přirozené úkryty. Dále to je zabezpečování zimovišť průletovými mřížemi. Nelze opomenout i užívání speciálních větracích tašek při rekonstrukcích budov, umožňujících vlet netopýrů do úkrytu.

Podstatným bodem je též právní ochrana nejen netopýrů, ale i jejich úkrytů. V České republice je různým stupněm chráněno 13 druhů netopýrů.

Kriticky ohrožený – vrápenec malý

Silně ohrožený – netopýr černý, parkový, pobřežní,velký, východní, stromový, velkouchý

Ohrožený – netopýr pestrý, Brandtův, brvitý, dlouhouchý

Nahoru