Zimní tábor 2010

Zimní tábor 2010 - Seleška 6. - 13.2.2010 :
DARTURHrajeme Bang!Hrajeme Bang!
Zimní tábor 2010 - Seleška - 6. - 13.2.2010 - fotky od Klárky :

Den první - sobota 6. února

Den z pohledu vedoucích

Den byl tak vydařený, že si zaslouží i komentář z pohledu vedoucích... Petr jede svou zásobovací Felicií a náš kamarád Tomík veze velkou dodávkou zavazadla. Já jedu s ostatními vlakem. Z několika variant cesty z Jablonného na Selešku nevolím tu nejšťastnější, cesta přes pole je vyšlapaná jen pár set metrů a tak se po chvíli brodíme po kolena - někteří po pás - ve sněhu. Směr naší cesty rychle stáčíme směrem k silnici na Heřmanice. Od Petra máme zprávy, že oni nasazují řetězy a právě z téhle vesnice se pokusí dojet na chalupu. Po silnici se jde mnohem lépe, ale cesta je dlouhá, předlouhá. Dostávám zprávu od Petra, že s auty nevyjeli a čekají na nás někde na cestě - určitě na ně musíme narazit, když v Heřmanicích odbočíme na Krompach a kousek dál zahneme doprava na lesní cestu v místech, kde stojí fialová felicie, bílá "oktávka" a zelená cedule lesní správy. Jak krásný popis odbočky! Jenže co je kousek autem, není kousek pěšky a už vůbec ne s 16 uťapanými dětmi. S každou další zatáčkou, za kterou není odbočka, se mě zmocňuje stále větší panika, že je všechny vedu špatně a budeme se vracet. Jaká je moje radost, když nacházíme odbočku, kde je cedule lesní správy, parkuje bílá !fabie! (to je fuk, auto jako auto, hlavně že je bílé) a Honzik ve sněhu objevuje stopy od řetězů! Jdeme správně!!! Po 300 metrech už vidíme naše auta.
Petr s Tomíkem těch 300 metrů jeli přes hodinu, rozbili jednu lopatu a Petrovi praskl jeden řetěz. Nyní pro nás má Petr dobrou zprávu. Přijede traktorista a odveze nám nahoru některé věci. Hurá! Traktorista se ukazuje jako skvělej týpek. Mnozí na něj budeme dlouho vzpomínat. Do traktoru nakládáme některá zavazadla a dokonce se vejde i jedno z dětí, veliký souboj o to, kdo pojede traktorem vyhrává Áňa a celá šťastná nasedá vedle pana traktoristy. Za traktor přivazujeme na lano sáňky (nápad pana traktoristy) na nich se veze veliký bágl, Honzik a Pepa. Pepa odpadá v první zatáčce, ale Honzik se statečně drží až do cíle. Ostatní zavazadla nakládáme na sáňky, boby, záda a celá skupina vyráží směr chata. Já zůstávám dole pod kopcem abych pomohla vytlačit auta. Petrovu "feldu" vytlačníme vcelku raz dva. Ale Tomíkova dodávka zamává kolečkama a je zahrabaná... vyhrabeme ji... zatlačíme... nic... jen řetěz nikde. Teda, ne nikde, ale namotanej na nápravě. Trochu sněhu odházet, zalézt pod auto a řetěz je zachráněn. Ještě že se vrací pan traktorista, veze sebou Péťu, to aby se taky svezla traktorem. Vyprošťuje dodávku a Tomík konečně může odjet. Do traktoru naskládáme zbytek věcí a dokonce se vejdu i já, sice nesedim, ale dřepim, na klíně krosnu, ale hlavně, že jedu. Jízda traktorem je veliký zážitek, který snad ani nelze popsat.
Konečně se všichni scházíme na chatě, je půl páté, ale tím den nekončí... Honzik hledá krosnu. Kde je? Schoval mu ji někdo? Není. Neschoval. Voláme Tomíkovi, jestli nezůstala v autě, telefon vyzvání a ozývá se: "Promiň, nemůžu, hroznej prů* tút tút..." Co se stalo? Tomík se ozývá asi po hodině. Krosna v autě není a z auta je skoro kabriolet. Tomík zapomněl,že jede vysokým autem a rozhodl se v Jablonci zaparkovat v podzemních garážích... A kde je krosna? Zbývá jediná možnost, voláme do Jablonce na nádraží... je tam! Honziku, Honziku, jednou někde necháš hlavu. Petr tedy zítra pojede do Jablonce pro krosnu, nákup a Ájinu zapomenutou peněženku. V 11 je večerka, Klárka čte pohádku a děti usínají (alespoň na oko). Scházíme se ve společenské místnosti k poradě, Petr usedá na lavici k oknu a v tom... bum... spadla na něj záclona i s tyčí. To už je snad definitivní tečka za dnešním dnem.

A sumasumárum dnešního dne?
Honzik zapomněl krosnu na nádraží.
Ája zapomněla peněženku doma.
Pepa zapomněl spacák, pro změnu, doma.
Tomík zapomněl, že má vysoké auto a tak má teď kabriolet.

Sepsala Adélka

Den z pohledu dětí

Přijeli jsme do Jablonného v Podještědí a odtud jsme šli zhruba 6 km na Selešku. Bylo to moc dlouhé, všichńi už nemohli. Když jsme si vybalili, tak se hrály různé hry, např: Bang, Activity a Citadella

Sepsal Tomík a Vojta

Den druhý - neděle 7. února

Ráno jsme měli budíček, vstali jsme a šli si vyčistit zuby a na snídani. K snídani jsme měli jogurt a rohlík a k pití byl čaj. Po snídani jsme měli volný program. Potom jsme hráli hru s bramborama. Chvíli potom byl oběd. K obědu byla bramborová polévka a bramborová kaše, sekaná. Po obědě byl polední klid. Skoro všichni spali. Chvíli potom jsme šli bobovat. Byli jsme v lese na takovém docela malém kopci. Tam všichni jezdili. Když už jsme byli unavení, tak Jíťa a Klárka řekly, že půjdeme do chaty, tam jsme se svlékli z mokrých věcí a oblékli se do suchého. Pak zazvonil zvonek a byla večeře. K večeři byly obložené chleby. Na večer byl volný program a my jsme hráli Activity. Potom byla večerka a Petřík, Jíťa, Klárka a Áďa nám četli pohádku. U toho jsme usnuli.

Sepsala Pája a Ája

Den třetí - pondělí 8. února

Vstali jsme jako každý normální den. Šli jsme udělat hygienu a šup na snídani. Byla vánočka s kakaem. Dopoledne jsme hráli legrační hru na přesedávání s kostkou. Kostka se hodila a číslo co padlo a tak ten co měl to číslo si musel přesednout doleva o jedno místo. Pak volný čas. Za chvilku oběd, po obědě jsme šli bobovat (k obědu nudlová polévka, k druhému rizoto se sýrem). Po obědě jsme šli na kopec bobovat. Na bobech závod. Cesta zpátky. Volný čas. Večer živé pexeso. Pecka. Po pexesu volný čas. Pak nastala večerka. To znamená (vyčistit zuby, vyčůrat, pomodlit a spát). Jo abych nezapomněl, Jíťa četla pohádku o palečku, který se dostal do problému.

Telegram sepsali Lukáš a Petr

Den čtvrtý - úterý 9. února

Včera jsme jako obvykle vstávali v 8:30. Poté následovala snídaně, ke které byly cereálie s mlékem. Po snídani jsme mohli hrát různé karetní hry. Hra spočívala v tom, že se máme trefit víčkem od pet-lahve do kolečka od izolepy. K obědu byla hrachová polévka a guláš s rýží. Poté opět následoval volný čas, při kterém jsme většinou hráli karetní hry, nebo odpočívali. Když skončil volný čas, tak jsme si mohli vybrat, jestli chceme jít ven, nebo zůstat v chalupě. Ti z nás, co se rozhodli jít na keš museli urazit dva kilometry tam a zpátky. Ti co zůstali v chatě hráli různé hry. Poslední dnešní jídlo byly zapékané těstoviny. Po večeři jsme měli jako vždy volný program. Nakonec jsme šli spát při které nám Jíťa s Klárkou přečetli pohádku od Boženy Němcové. (Klárka s Jíťou se furt smály)

Sepsali Adam a Jéňas

Den pátý - středa 10. února

Probudili jsme se jako každý jiný den. Šli jsme si umýt zuby a šup na snídani. Hned po sní dani, jsme běželi nahoru a rychle jsme se oblékly. šli jsme na autobus a ten nás odvezl až do města. Tam jsme dostali rozchod. Po nějaké době nás Petřík zavolal na oběd. Když jsme doobědvali, tak nám dal Petřík další rozchod. Po hodině jsme šli na autobus a ten nás dovezl až skoro do chaty, a pak jsme museli pěšky. Na chatě jsme měli volný program. A pak byla večeře a po večeři jsme hráli hru bomba. A potom byla večerka a šli jsme spát. Abychom nezapomněli, tak byla pohádka o strašidlech.

Sepsaly Áňa a Lucinka

Den šestý - čtvrtek 11. února

Probudili jsme se, udělali hygienu a zavítali k jídelnímu stolu. Na stolech na nás čekaly chleby se sýrem. Dopoledne všichni kreslili umělecká díla a co nevidět byl oběd. Po obědě zvolal Petr: "Jdu na kešku, kdo jde se mnou?" My, Jéňas, Kade a Míra jsme se přihlásili. Oblékli jsme se a vyrazili. Cesta byla nebezpečná a trnitá, foukal silný vítr a bylo slyšet vytí vlků. Šli jsme do obrovského kopce, až jsme došli na vrchol a našli kešku. Keška byla zahrabaná 5 metrů pod zemí, po dvouhodinovém hledání jsme ji našli a zapsali se. Cestou zpět nás napadl vlk, ubránili jsme se a šťastně došli do cíle. Poté byla večeře, s chutí jsme ji pojedli a zavítali do postele.

Sepsali Arty + Dave

Den sedmý - pátek 12. února

Budíček byl tentorkát chviličku po deváté hodině. Po hygieně a snídani, ke které jsme měli čaj a chleba s marmeládou, se hrála první hra, nazývajcí se Formule. Ke dvoum lavicím se izolepou přilepil velký papír, pod který si vlezl jeden ze dvou členů posádky a "formuli" řídil pomocí magnetů. Druhý člen posádky řidiče navigoval. Cílem druhé dopolední hry bylo naskládat všechny sirky do krabičky a krabičku zavřít. Ale ejhle! Pracovat jsme mohli jen jednou rukou a na té jsme ještě měli rukavici. Po dopoledním programu jsme měli chviličku volna a oběd. K obědu byla gulášovka a bramborový knedlík, zelí a maso. Na odpoledne jsme měli připravené další dvě hry. Ta první byla fotbal. Hrálo se ve čtyřčlených týmech s pinčesovým míčkem, do kterého se foukalo. Instruktoři pak hráli v týmech dvoučlených. Druhá odpolední hra se hrála na dvou frontách. Byli jsme rozdělení na mladší a starší a k nám se přidali někteří instruktoři a Petřík. Každý se postavil kolem stolu. Házelo se kostkou a kdo hodil 6, běžel k jinému stolu, na kterém byla tabulka čokolády, vidlička, nůž a rukavice s čepicí, které jsme si museli stihnout na sebe oblíknout. Čokoláda se mohla dlabat tak dlouhho, dokud 6 nepadla někomu jinému a nepřiběhl se stolku. Po hrách jsme měli opět chviličku volna. K večeři pak byly smaženky. Mňam! A po véče se vyhlašovaly výsledky celotáborové soutěže. Vyhlašování bylo protentokrát netradiční tím, že se každému zavázaly oči a po slepu se s nůžkami chodilo ke šňůře, na které byly přivázány sladké odměny. Aby některým nebylo líto, že si neodstřihli své vysněné sladkosti, tak každý ještě dostal plyšového netopýra. A pak už nám náš kouzelník Míra předvedl pár kouzelnických kousků a všichni se rozprchli všude po chatě a začali si pomalu pouklízet své věci. V 10 hodin byla vyhlášena příprava na večerku a po chvíli jsme se šli naposledy zachumlat do spacáku.

Sepsali Péťa s Nikčou