Bystřina 2006 - Táborová kronika

Táborová fotogalerie:

Den první

Celý náš tábor začal na vlakovém nádraží v Jablonci nad Nisou. Prvním vlakem jsme jeli asi půl hodiny. Poté jsme v Liberci přestoupili na vlak druhý, kterým jsme jeli přibližně 6 hodin do Sokolova. Tam jsme přestoupili z vlaku na autobus, který nás dovezl až pod tábořiště. Vyšli jsme na kopec, až jsme se dostali do krásného tábora, kde jsme se rozdělili do stanů. Vedoucí nás mile přivítali a pak jsme šli hledat v kupě kufrů ten svůj. Ve stanu jsme si všechno vybalili, uklidili a pěkně srovnali. Když jsme všechno udělali následovala večeře, ke které se podával buřtguláš, který nám uvařila slavná táborová kuchařka, které tu každý říká "Iži". Poté byl program o celotáborové hře a zopakování táborových pravidel. Pak honem vyčistit zuby a už je na řadě večerka. Všechny děti zalezly do stanů do zahřátých spacáků a byl klid. Najednou si ale všechny děti začaly povídat, takže tábor utichl až kolem půlnoci. A tak bych asi zakončila první den v táboře.

Kristýna Lejsková

Den druhý

Motivace:
Farmáři, rozhodli jste se, že se vydáte na dlouhou cestou za bohatstvím a slávou, ale zatím nemáte žádné peníze, které by vám pomohli získat prvních pár věcí potřebných na cestu. Je tedy třeba začít s něčím, co vám může nabídnout vaše farma a to s prodejem mléka. Pokuste se tedy nadojit co nejvíce mléka, které následně prodáte na trhu.

Za nadojené mléko jsme získali nějaké první peníze, ale na všechnu výbavu to určitě stačit nebude. Je třeba sehnat ještě nějaké další. Při přemýšlení o tom jak získat potřebný obnos jsme si vzpomněli na svou babičku, která se celý život živila sběrem léčivých bylin. V nedalekém městečku žije jeden starý bylinkář a ten jistě bude rád, když mu se sběrem pomůžeme.

Tak už je to tady. Základní věci na cestu jsou připraveny a je na čase vyrazit na naší cestu. Ovšem na farmě a v jejím okolí pracují všichni známí a příbuzní a tak je třeba se se všemi pořádně rozloučit.

Na takto náročnou cestu by se nikdo neměl vydávat sám. Jak se říká:“Ve dvou se to lépe táhne!“. Je tedy třeba si najít nějakého přítele na cestu.

A jak to vypadalo:
Naše druhé společné ráno začalo v 7:30 budíčkem jako každý rok. Poté jsme vyběhli na rozcvičku do blízkého lesa, kde jsme se protáhli. Následovala ranní hygiena a snídaně.

První hra se jmenovala Dojení. Spočívala v tom, že jsme šli na hřiště, skupinky se seřadily a daly si před sebe prázdný ešus. Potom postupně každý vybíhal s kelímkem na kopec ke svému instruktorovi, který obdržel vemeno (vyrobeno z gumové rukavice, která měla propíchané prsty). S nadojeným mlékem poté běhali zpět a vylévali ho do ešusu. Kdo měl mléka nejvíce vyhrál. Podle umístění v první hře jsme si vybírali barvu družinky. Po svačině jsme si vyráběli měšce, abychom si měli do čeho dát vydělané peníze. Ty jsme vyráběli z látky, kterou jsme sešívali nití do potřebného tvaru. Ve 12:30 jsme měli oběd: krupicová polévka a knedlo-vepřo-zelo. První hra po obědě nesla název Bylinkaření. Jak jste si jistě domysleli, měli jsme nasbírat co nejvíce léčivých bylin a určit je. Jako další odpolední hra bylo na řadě Loučení. Cílem hry bylo zapamatovat si co nejvíce příbuzných. Jejich jména byla rozmístěna po lese. Tam jsme měli najít a doběhnout s nima do tábora a napsat je na papír.Po večeři jsme hráli poslední hru prvního soutěžního dne s názvem Přítel na cestu.Každému dítěti v táboř se zavázali oči šátkem a vedoucí ho rozmístili po táboře.Po odstartování se měla pomocí hlasu najít celá družinka.Když jsme tuto hru dohráli,šli jsme si vyčistit zuby a byla večerka.

Jíťa Šibravová.

Den třetí

Motiace:
Dostali jste se do království opic. Na uvítanou vás provedou amazonskou bažinou, která je velmi zrádná a jen málo členů z opičího města zná cestu skrz ní. Skrz močály vás provede jeden mladý a velmi hbitý opičák a je pro vás velmi složité ho následovat, neboť vám každou chvíli zmizí z dohledu. Jste tedy závislí hlavně na jeho stopách, ale pozor, krok vedle může znamenat konec vaší cesty.

A jak to vypadalo:
V noci pršelo, ale to nám nezabránilo v tom, udělat si ráno rozcvičku. Po snídani se znovu rozpršelo, takže byly v jídelně připraveny různé deskové a karetní hry. Mohli jsme si také vyrobit náramky, zvířátka z korálku apod. O poledním klidu si mohly družinky dokoupit různé vybavení do celotáborové hry. Odpoledne byla v jídelně připravena hra s názvem Bažina. Na zemi byla nakreslena takováto síť:

       
       
       
       

Tato síť představovala bažinu. Vedoucí Tomáš nám vždy ukázal cestu přes bažinu, kterou jsme museli po něm bezchybně zopakovat. Bylo osm úrovní obtížnosti. Po večeři a po večerním nástupu byl dnešní den zakončen táborovou diskotékou, která končila okolo jedenácté hodiny večerní.

Jana Gajdácsová.

Den čtvrtý

Motivace:
Dorazili jsme do jednoho z největších měst světa-do Ria de Janeira nebo po našem- Lednová řeka. Dorazili jsme sem během února, kdy se zde koná největší karneval na světě a tak abychom zapadli do zdejší společnosti, bude zapotřebí si vyrobit také nějaké masky a nacvičit nějaký sambový tanec. Karneval začíná vždy až večer a tak máte celý dnešní den na výrobu kostýmů a nacvičování. Proslýchá se také to, že je na dnešní večer pořádaná i soutěž v sambě.

Už stovky let se dobrodruhové z celého světa snaží najít tajný poklad poblíž Ria. Místo, kde by měl být poklad ukryt nese jméno Eldorádo proslýchá se, že jeho hodnota je obrovská ale skutečnost je neznámá. My jsme narazili na stopu, která by mohla vést k Eldorádu a tak se vydejme na cestu, která bude plná všemožných nástrah. Ale pozor! Zdaleka nejste jediní, kteří po pokladu touží a kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Za chvíli se začne stmívat a celým městem začíná znít samba. Ve městě se začínají objevovat první masky a nadcházející karneval už klepe na dveře. Věřím, že vás už nervozita také pomalu přemáhá, protože nadcházející předvedení toho co jste si připravili je už za okamžik. Tak hurá do masek aaa jedeeem....

A jak to vypadalo:
Dnes jsme vstali o hodinu déle, kvůli včerejší diskotéce. Jako obvykle jsme šli na rozcvičku. Poté jsme se umyli a vyčistili si zuby. K snídani jsme měli čaj a rohlík s játrovou paštikou. Když jsme se najedli, šli jsme si uklidit o stanů a asi v 10 hodin nás zavolali na nástup. Začal další úkol. Měli jsme si vyrobit z přírodního materiálu masky na večerní hru. Po obědě a poledním klidu jsme měli další hru. Šli sme na připravenou trasu, kde byly různé otázky, podle kterých jsme odbočovali, až jsme došli do tábora. Kdo šel nejdéle, měl sice nejvíce peněz, ale nejméně bodů.

Po večeři a po nástupu následoval večerní Karneval ve vyrobených maskách s vymyšleným tancem na Sambu. Poté jsme měli ještě chvíli volno a šli spát.

Míša Horynová

Den pátý

Motivace:
Nacházíme se na indiánském území a jestli chceme projít přes jejich území bez ztráty života, tak se budeme muset s indiány spřátelit. Vydali jsme se tedy do jedné indiánské osady a několik málo darů nám zaručilo náčelníkovu náklonnost. Dokonce nám nabídl i účast na jejich dnešním souboji ve všemožných dovednostech a my abychom neurazili, tak musíme nabídku přijmout. Je ale potřeba si vyrobit nástroje, které jsou na závody potřeba. Je to luk a tři šípy, nůž,oštěp, flusačku a sekeru.

Náčelník kmene vás požádal, jestli byste nedovedli jeho dceru do osady jiného kmene, kde se má v budoucnosti vdát. Varoval vás však, že po cestě se nejspíše střetnete se skupinkami potulných banditů, kteří se budou snažit ohrozit bezpečný převoz. Jestli se nechcete stát nepřáteli indiánů, tak budete muset ochránit mladou indiánku za každou cenu.

Nyní si můžeme vyzkoušet, jací bychom byli indiáni. Dnes si vyzkoušíme některé z indiánských dovedností a zjistíme, kdo by byl nejlepší. Náčelník také slíbil nejlepším i kousek z jejich cenného pokladu.

Mezi indiánské dovednosti patří i to, že se umí neslyšně pohybovat v terénu a tak, aby nebyli zpozorováni. Doslechli jsme se, že v okolí jsou malé indiánské osady, které něco skrývají. Náčelník tedy pověřil i nás, abychom se neslyšně proplížili k osadám a pokusili se zjistit, co je v nich skryto. Však pozor na indiány na stráži, kteří berou zajatce a pak je mučí u indiánského kůlu.

A jak to vypadalo:
Ráno byl budíček v 7:30 a nikomu se nechtělo z teplých spacáků. Když jsme vylezli ze stanů tak nám byla velká zima. Po rozcvičce jsme si šli všichni čistit zuby, abychom dostali snídani. Ke snídani jsme měli koláče s mákem a tvarohem. Po snídani jsme šli uklízet stany, protože jsme nevěděli, kdy Lída půjde bodovat. A proto nám dali hodinu na úklid. Po úklidu stanů byl ranní nástup. Tam nám řekli, že bude odpolední hra "indiánské dovednosti", a tak jsme si měli vyrobit luk, šípy, oštěp, flusačku a taky sekeru. Potom jsme šli na oběd, ale některé družinky to vyráběli ještě o poledním klidu. K obědu byly boloňské těstoviny, které všem chutnaly. Po poledním klidu to vypuklo. Naše dužinka byla nejprve u Majky s flusačkou. Stříleli jsme do bedýnky. Pak jsme šli na oštěp, kde se házelo na cíl. Museli jsme se trefit co nejblíže k čáře. Sekerou jsme se strefovali do klády a pak jsme jezdili na koni. Družinka se rozdělila do trojic. Jeden stál, to byla hlava a přední nohy, druhý se ho držel v pase, to bylo tělo a zadní nohy. Třetí, zpravidla ten nejmladší se na takto vytvořeném koni vezl. Oba koně se střídali a běhali se svými jezdci na čas. Další disciplína byla lanová lávka. Pak chůze na Áčku, které bylo vyrobeno ze dřevěných tyčí. Jeden člen družinky na něm stál a snažil se s ním chodit, ostatní jej pomocí lan jistili. Poslední disciplína byla střelba z luku. Tam byl Martin. Měli jsme se trefit do krabice s namalovaným bizonem. Po svačině byla další hra, která se jmenovala převoz princezny. Princezna byla Adéla, kterou jsme měli převést do indiánského kmene.Na cestě byli instruktoři, měli připravené hadráky a snažili se Adélu zasáhnout. My jsme jim v tom bránili. Pak jsme měli do večeře volno. K večeři byly halušky se zelím. Po večeři byl tradičně nástup, seznámení s výsledky her, rozdání pošty a vydělaných peněz. Večerní hra byla na plížení a pozorování. Hráli jsme ji až do půl jedenácté.

Ondra Müller

Den šestý

Motivace:
Dostali jsme se do Střední Ameriky. Tato oblast je známá pěstování banánů, ale také plodin, které jsou zakázané a zároveň velmi cenné. V těchto krajích se mnoho lidí živí tím, že převáží tyto suroviny přes hranice a prodávají je za obrovské ceny. Ovšem takový pašerák nezná slitování a často si škodí i mezi sebou.

Amazonský prales je domovem mnoha pro nás zvláštních zvířat. Žijí zde hadi, krokodýli, opice, papoušci a mnoho další všelijaké havěti. Během prodírání se neprostupným porostem zahlédl jeden z družiny zvláštního tvora podobného člověku a nebo opici. Ze zvědavosti jsme se vydali po jeho stopách až jsme dorazili do stromového města. Domy byli malé a nacházeli se v korunách stromů. Všude pobíhali malí chlupatí lidé. Zjistili jste, že to jsou nejspíše tvorové z kterých se vyvinuli lidé. Mají krále, který však prý trpí nějakou smrtelnou chorobou. Při pohledu na něj jste však zjistili, že má jen obyčejné spalničky. Víte, jak připravit medicínu, a tak když se vám podaří vyléčit jejich krále, budou Vám určitě moc vděční a dalo by se toho pak využít.

Tímto územím se často potulují pašeráci, kteří se snaží přenést zboží do USA. Tito lidé však dobře ví, že jsou pronásledováni spoustou četníků, kteří když by je chytili, tak by je to mohlo stát krk, nebo doživotí v žaláři. Mají pro to přes hranice skryté a tajné cestičky přes různé bažiny a neprostupné lesy.

Galapágy je souostroví poblíž amerického pobřeží. Toto území je velmi často a po právu nazýváno posledním a neporušeným rájem na zemi. Je to území, kde nežijí a nikdy nežili lidé, není tu absolutně žádná civilizace. Jen tropické pralesy plné zvířat, které žijí jen zde nebo je ještě nikdo nikdy neviděl. Žije zde proto spousta vědců, kteří se snaží hledat prazvláštní tvory, které ještě nespatřilo lidské oko. Byli jsme požádáni jedním vědcem, abychom mu pomohli s hledáním, tak hurá do ráje.

A jak to vypadalo:
Dnes byl budíček vyjímečně v půl deváté, po krátké rozcvičce jsme byli na snídani ke které byl chleba s máslem a jahodovou marmeládou. Když jme se nasnídali, tak následovala chvíle volna a po ní byla hra, která spočívala v tom, že každá družina měla nádobu a do ni se musely nosit hadráky z prostředního lavoru. Soutěžilo se od nejsteršího po nejmladšího hráče, který mohl v prvním kole nosit dva hadráky a ve druhém jen jeden.Hra skončila, když byl prostřední lavor prázdný. Hadráky jsme mohli brát i z nádob ostatních družin. Po svačině, ke které byla nektarinka, jsme šli schánět předepsané bylinky a vařit čaj pro opičího krále. Ten se skládal z 5 listů maliníku 5 listů ostružiníku, 10 plodů borůvky, 5 listů jahodníku, 4 listy jitrocelu kopinatého, 6 plodů maliníku a 2 listy kontryhelu. Vše se dalo do půl litru vody a pět minut se vařilo na ohni. Očouzené ešusy pak nešly umýt. K obědu bylo houbové kyselo a houskový knedlík s hovězím gulášem. Pak následoval polední klid po dobu jedné hodiny. Pak byl nástup, kde nám vysvětlili odpolední hru - pašování, která spočívala v tom, že skupinky byly proti sobě. Jedna skupinka byla pašeráci a druhá byli celníci. Pašeráci měli klacek a pomocí něho museli víčko od petky dopravit přes hřiště. V tom jim bránili celníci, kteří se je snažili zasáhnout pinkponkovým míčkem odpalovaným klackem. Tato hra nám zabrala čas do svačiny, ke které byly vlnky. Najedli jsme se, a pak následovala, tak, jako po každém jídle chvilka volna až do večeře. K večři byla krupicová kaše se skořicí a medem. Kdo chtěl, mohl si ji dát s kakaem. Pak byl nástup, kde nám vedoucí vysvětlili průběh večerní hry - Galapágy, ve které byli po lese rozházené barevné papírky s latinskými názvy přírodnin, ze kterých jsme tvořili kvarteta. Papírků bylo 200, a každý musel najít 4 stejně barevné a stejnou barvou napsané. Přebytečné si mohly družinky měnit mezi sebou. Po návratu do tábora proběhl večerní nástup, kde jsme se dozvěděli výsledky her, dostali vydělané peníze a poštu z domova, ztráty a nálezy a přečetli rozkaz na další den. Po nástupu byla příprava na večerku, všichni si vyčistili zuby a za půl hodiny byla večerka.Zalezli jsme do stanů a šli spát.

Iva Hýsková

Den sedmý

Motivace:
Los Angeles je jedno z největších měst na světě, tak není divu, že se zde v každou denní hodinu ozývá plno křiku a jiného hluku. Nyní je hluk však zcela jiný než normálně. Přes všechno to křičení je slyšet jak mnoho lidí volá „pomoooooc“ a „oheeeeeň“. Když jste došli na místo odkud křik vycházel našli jste asi deset domů v plamenech. Je tedy i na nás, abychom pomohli s hašením.

Ulice v Los Angeles jsou navzájem tak podobné, že mnohým lidem to tu připadá jako obrovské bludiště. Pro průchod je zapotřebí velký orientační smysl, dokonalá znalost cesty a mnohdy i některý místní přítel nebo navigátor.

Ušli jsme již velmi dlouhou cestu a během ní se nám už pomalu prodírají a rozpadají boty. Nějaké peníze již taky už máme, a tak si budeme muset koupit nějaké nové. Jsme ve velkém městě a tady budou určitě spousty obchodů s obuví. Bude však důležité najít správnou velikost a boty, které nám padnou, neboť na naší cestě si nemůžeme dovolit, aby nás tlačili boty.

Los Angeles je neproslule známé svým podsvětím plným zlodějíčků ale i nájemných vrahů a jiných zločinců. Tito se sdružují do gangů pod jednu velící osobu. Gangy mají velmi přesně vytyčené území, které při vzájemném narušení trestají vzájemným vybíjením. Této situace se říká války gangů.

Las Vegas je město proslulé svými kasíny, hernami a spoustou dalších příležitostí jak rychle a bezstarostně nabýt veliké bohatství. Mnoho lidí zde však prohrálo veškeré úspory, které měli. Chtivost nám však nedá a je tedy potřeba alespoň pokusit štěstí a třeba i vyhrát nějaké ty peníze tolik potřebné pro naší výpravu.

A jak to vypadalo:
Den začal opět brzy. Po budíčku následovala rozcvička. Poté následovala hra Požár a po ní se hrály Los Angeleské ulice. První hra spočívala v tom, že jsme dostali injekční stříkačku a museli jsme co nejdřív uhasit oheň v plechovce. Ve druhé hře jsme projížděli "autíčkem" mezi provázky. Poté následoval velice dobrý oběd (jako vždy). Byly špekové knedlíky. Po obědě jsme měli chvíli volna a pak jsme vyrazili do lesa, kde jsme minulý den hráli Galapágy. Tentokrát jsme hráli Válku gangů. Princip spočíval v tom, že jedni pronásledovali druhé, druzí pronásledovali třetí atd. Po svačině byl obchod s obuví. Každý dal své boty instruktorům, kteří je dali na velkou hromadu. Každý si musel obout a zavázat ty své. K večeři jsme měli bramboračku a buřty na ohni. Po večeři jsme si zkusili rozmnožit své úspory v Las Vegaských kasinech.

Pepa Kop

Den osmý

Motivace:
Hollywood je místo na zemi, kde je největší hustota lidí, kteří patří do skupiny celebrit. O celebritách je známé, že mají bezstarostný život. Mají mnoho peněz a to jim zajišťuje dostatek štěstí. Jsou všemi známí a mnoho lidí je i obdivuje. Ovšem není vše jak vypadá. I celebrity mají své problémy a většina z nich pochází právě z jejich popularity. Zítra si tedy budete moci zkusit, jaké to je být celebritou a jestli je vůbec o co stát.

Ve světě obchodníků je velmi důležité dát ostatním vědět o věcech, které prodáváte. Co je to platné, že vaše výrobky jsou nejlepší, když o nich nikdo neví. K těmto účelům slouží reklama. Jelikož jsme v Hollywoodu máme jedinečnou příležitost takovou reklamu natočit. Připravte si tedy krátkou reklamu některé věci. V podvečer se bude odehrávat její natáčení, a tak je třeba, aby jste měli již všechno připravené a nacvičené, protože natáčecí čas všech režisérů je velmi drahý.

Dalším způsobem jak jednoduše nabýt velké spousty peněz bez rizika jsou všemožné televizní soutěže. Na takovou soutěž je však zapotřebí mnoho vědomostí ze všech oborů vědy, kultury i sportu, a ne každý se může stát milionářem. Dnes si můžeme ověřit své znalosti a vyhrát zase nějakou tu minci.

A jak to vypadalo očima dětí:
Je neděle a tak jsme měli společnou rozcvičku. K snídani jsme měli vánočku s kakaem. V tento den si na celé dopoledne dvě nejstarší děti z každé družinky vyměnili role s instruktory a vedoucími. Vedoucí dne byl Lukáš Lejsek. Náhradní instruktoři si pro nás připravili čtyřkilometrovou soutěž. Během ní jsme plnili různé úkoly, např.: opilí sloni, vázání uzlů a poznávání bylinek.Po cestě byly na stromech rozvěšené cedulky s otázkami. Svačinu jsme dostali s sebou. Bylo to zelené jablko. Potom byl oběd - zeleninová polévka a čočka na kyselo s uzeným masem. Odpoledne pak převzali zpět vedení tábora instruktoři a vedoucí.Po poledním klidu jsme měli vytvářet reklamu na jakýkoliv druh zboží. Vyhráli universální kolíčky na nos (po nich zaručeně nic neucítíte). Ke svačině byl jogurt Dobrá máma s loupáčkem a k večeři obložené chleby. Po večeři jsme hráli hru "Chcete být milionářem". Skoro všichni vyhráli deset stříbrných. O půl desáté byla příprava na večerku a v deset hodin večerka. Nakonec všichni usnuli a těšili se na další den.

Míša Nosková

A jak to vypadalo očima celebrit:
Je večer, vedení tábora přebírají nejstarší děti. Čtou svůj denní rozkaz č. 6,5 a stávají se z nich dočasní vedoucí a instrukoři. Hurááá, jsme zase děti! Tak jim to všechno vrátíme! Vzápětí nám vyhlašují přípravu na večerku a my máme jedinečnou možnost jim "oplatit" to, co oni předvádí zbylých dvanáct večerů. "Proč si musím čistit zuby?" "Proč už musíme jít spát" "Já ještě musím jít na záchod", "Já si neumím zavřít stan".... Návštěvu v cizím stanu po večerce si samozřejmě také nemůžeme nechat ujít. Už jsme skoro zapomněli, kolik se do tak malého stanu vlastně vejde lidí. Ale všeho s mírou a tak o půl jedenácté je v táboře již téměř klid. Nu uvidíme, co si na nás ráno připraví. Naštěstí je nedělě a tak je budíček později. Jenže naši vedoucí a instruktoři dělají již před budíčkem pěkný bordel a příliš mnoho spánku nám tím nedopřejí."Budíčéék", kouknu na hodinky, je 8.15. Je přichystána typická nedělní společná rozcvička "Hoky-koky", ale vedoucí mají trochu problém nás všechny sehnat dohromady. Nakonec se jim to daří a my dáme ruku sem a a teď dáme ruku tam, teď dáme ruku sem a teď s ní zatřesem, uděláme hoky koky malou rotaci, ať máme legraci! Teď dáme nohu sem, .... Umýt se, nasnídat, uklidit ve stanech. Nástup! Je připravena hra po vzoru Indiánské stezky. Každý z nás jde se svou družinkou danou trasu, která je plná otázek, úkolů a stanovišť. Poznáváme byliny, hrajeme opilé slony, vymýšlíme básničku. Krátce před obědem se vracíme zpět do tábora. Ještě uděláme rojnici na odpadky a vyhlášením oběda se vedení vrací zpět do našich rukou a pomalu se dostáváme zpět do starých kolejí.

Adéla Lamačová, instruktorka

Den devátý

Motivace:
V jednom kontejneru jste nalezli bombu. Je tedy zapotřebí ji odnést někam mimo dosah lidí. Je však nutno postupovat rychle a velmi opatrně, neboť při sebemenším nárazu by bomba vybuchla. Přeneste tedy bombu mimo dosah tábora v co nejrychlejším čase a hlavně co nejopatrněji.

V New Yorku se vyskytuje mnoho zlodějů a vrahů. Proto se zde muselo zřídit i mnoho detektivních kanceláří. Mají však vždy tolik práce, že už nové případy nestíhají. Dostali jsme tedy nabídku najít a usvědčit čtyři zločince, kteří nám však svou neopatrností poskytli jednoduché stopy.

Houston je největší a nejdůležitější vesmírná základna světa, a tak jsme neodolali a vyjeli jsme na výlet z New Yorku na Jih. Po shlédnutí prohlídky jsme dostali velmi intenzivní nutkání vyrazit také na nějakou vesmírnou výpravu. Každý vesmírný pilot však musí projít velmi těžkým a dlouhým výcvikem, který ne každý může zvládnout. Pokusme se tedy splnit alespoň některé z dovedností, které musí mít astronaut.

Dnes jsme potkali jednoho přítele, který odešel na podobnou výpravu pár let před námi. Jelikož již má mnoho zkušeností, tak jsme měli mnoho otázek, na které jsme vždy dostali odpověď. Když jsme ale chtěli jít zpět ke své karavaně, zjistili jsme, že je již velmi pozdě a newyorkské ulice jsou již zahaleny tmou. Z vyprávění ale víme, že New York v noci je jedním nejnebezpečnějším místem na zemi. Vycházejí do ulic zločinci, opilí lidé se povalují po ulici a mnoho dalších nebezpečí.

A jak to vypadalo:
Ráno jsme vstali jako vždy v 7.30 a následovala rozcvička a čištění zubů. K snídavi byly rohlíky se sýrem. Prní hra byla přenos bomby na provazech a pak se z nás staly malé detektivní kanceláře. Naším úkolem bylo najít pachatele znásilnění u stožáru, vraždy v koupelně, krádeže na záchodech, zfalšování přísně tajných písemností ve štábu, vloupání do Pavlínina stanu, přepadení u koryta, vloupání do kuchyně, krádež automobilu před skladem a měli jsme zajistit hledanou osobu, když jsme znali rozpětí paží, délku ucha a obvod krku. K obědu byla čína s rýží. Po poledním klidu, kdy jsme si doplnili zásoby a vybavení na naší pouť, následovala hra s názvem Huston. Chodili jsme po stanovištích a plnili různé úkoly, a tím prokazovali znalosti a dovednosti potřebné k letu do vesmíu. Prokazovali jsme svou paměť, svůj zrak, čich, hmat, představivost, soustředění a pod. Tato hra trvala až do večeře. K večeři byly buchtičky se šodó. Po té byl večerní nástup a hodinka volna. Vedoucí a instruktoři se připravovali na noční hru. Ta znamenala noční život v temných uličkách velkoměsta. Šli jsme po svíčkách a v temných zákoutích na nás čekaly různé bytosti z podsvětí. Po návratu už zbývala jen osobní hygiena a večerka.

Zuzka Kiralyová

Den desátý

Motivace:
Pomalu nám dochází veškeré zásoby a tak je zapotřebí nakoupit vše na další cestu. Naštěstí se nacházíme v New Yorku, jehož součástí je Manhattan. Zde se dá nakoupit vše co potřebujeme a navíc je zde mnoho památek, které budeme mít tu možnost shlédnout.

A jak to vypadalo:
Dnes byl budíček o trochu dříve, protože jsme jeli na celodenní výlet. K snídani jsme měli makové a tvarohové záviny. Pak jsme měli čas na přípravu. Celý tábor se pak vydal pěšky do Kostelní Břízy, kde jsme čekali na autobus. Tím jsme dojeli až pod hrad Loket. Zde jsme se od průvodce dozvěděli mnoho zajímavostí ze života jeho někejších obyvatel. Pak jsme měli možnost si prohlédnout výstavu porcelánu a expozici útrpného práva. Ta byla dost realistická. Na hradě aké většina z nás snědla chleba s řízkem, který pro nás v noci kuchyně usmažila. Z Lokte jsme jeli na rozhlednu Krásenka. Je to ta z reklamy na Tatranky. Bohužel pršelo a tak výhled byl špatný. Kvůli počasí jsme nejeli ani na naučnou stezku, ale přímo do Mariánských Lázní. Zde jsme se šli podívat na kolonádu a zpívající fontánu. Také jsme měli rozchod, abychom si mohli nakoupit sladkosti a různé jiné drobnosti. Pak už jsme se vrátili k autobusu, který na nás čekal u nádraží. Když přišli i poslední opozdilci, vrátili jsme se do tábora. Zde už nás čekala večeře, rajská hovězí pečeně s těstovinami a pak bylo osobní volno. V táboře na nás čekala návštěva, naši instruktoři Ája, Káťa, Zuzka, Dušan a Vašek. Letos s námi nemohli jet, a tak se přijeli jen podívat. Hned jsme toho využili a s Káťou jsme si zatancovali.

Pavla Gajdácsová

Den jedenáctý

Motivace:
Chystáme se na moře a to bude znamenat, že orientaci a mnoho dalších schopností budeme muset směřovat ke slunci. Bude třeba vytvořit si sluneční hodiny a ozkoušet je ještě na pevnině.

Aljaška je místem, kde propukla zlatá horečka.Stovky dobrodruhů se sem vydalo, aby hledali zlaté valounky a mnoho z nich promarnilo hledáním život. Když už jsme tu, tak bychom to měli ale také zkusit. Hledat zlato ale v čistých vodách už zkoušelo mnoho lidí. My to však vyzkoušíme v trochu zakalenější vodě a uvidíme, jaký zisk nám to vynese.

Na Aljašce se vyskytuje spousta tvorů, kteří jsou nebezpeční. Medvědi, vlci, pumy a spousta dalších. To však neodradí lovce kožešin, kteří loví tyto zvířata pro jejich srst, která je mnohdy velmi cenná. Nacházíme se nyní v oblasti, kde se vyskytuje mnoho těchto zvířat a tak se můžeme pokusit také pár těchto kůží získat. Ale pozor většina těchto zvířat jsou velmi nebezpečné šelmy a lovenými byste se snadno mohli stát sami.

Nacházíme se v aljašské divočině a bude dnes zapotřebí zde přespat. V noci však vycházejí šelmy na lov a spát po širým nebem by bylo stejné jako sebevražda. Bude tedy zapotřebí si postavit alespoň provizorní přístřešek, který by nás ochránil. Ale nejen divoká zvířata jsou nebezpečná v těchto krajích. Tato oblast je i plná všelijakých lapků, kteří vyhledávají spící zlatokopy a kradou jim jejich zlato. Bude tedy zapotřebí udělat takový příbytek, aby si ho kolemjdoucí nemohli na první pohled všimnout.

Dozvěděli jsme se, že v okolí naší základny se nalézá spousta jiných základen. Každá taková tajná základna je tajná z nějakého důvodu. Většinou skrývá něco důležitého, co má být skryto. Přirozená zvědavost nám však nedá a musíme nějaké ty tajnosti objevit. Vydejme se tedy do okolí a prohledejte každou základnu, která vám přijde do cesty.

Zítra se vydáváme na další etapu naší výpravy a to na plavbu po moři. Bohové moří však nejsou nakloněni všem lodím, kteří plují jejich královstvím a tak čas od času některou z nich potopí. Bohové však mají rádi všemožné dary a oběti, které by nám mohly zajistit klidnou a bezpečnou plavbu. Vytvořme si tedy každý drobné plavidlo, na které umístíme naší oběť. Večer se vydáme k pobřeží, kde plavidla vypustíme na hladinu.

A jak to vypadalo:
Budíček jsme měli v 7.30, potom rozcvička a snídaně. K snídani byl chleba s játrovou pomazánkou a sýrový rohlík. Když jsme si uklidili stany, přišla na řadu hra, která se jmenovala lov kůží. Instruktoři a vedoucí byli romístěni po lese a hráli roli zvířat. My jsme byli lovci. Museli jsme po zvířatech házet hadráky. Když jsme se trefili, zvíře nám dalo svoji kůži (puntík na papírek). Naopak, když zvíře někoho z lovců chytilo, sebralo mu papírek a my si museli běžet k Petře (vedoucí hry) pro nový. K ní jsme si také mohli kůže beztrestně uschovávat. Kdo měl nejvíce puntíků, vyhrál.K obědu vyla květáková polévka, rybí filé s bramborem a broskvový konpot. Po poledním klidu si nás naši instruktoři rozebrali a odvedli nás do lesa. Každou družinku na jiné místo. Tam nám řekli, že jsme na Aljašce a musíme si postavit příbytek proti zvířatům. Začali jsme stavět. Mohli jsme použít jenom přírodní materiál. Měli jsme na to asi hodinu a půl. Po dostavění příbytku jsme do něj všichni vlezli a ujistili se, že se hned tak nerozpadne. Také jsme měli vyrobit lodičky, Většina použila k výrobě kůru. V lese jsme se také nasvačili a dozvěděli se další program. Hra pokračovala tak, že jsme do našeho příbytku dali papíry se zprávou a šli hledat příbytky ostatních družinek a sbírat jejich zprávy. Na tuto část hry,jsme měli čas dvě hodiny. Všechny nalezené zprávy jsme nakonec odevzdali Tomášovi. Po odevzdání jsme se navečeřeli (játra s rýží) a začali se chystat na diskotéku. V polovině diskotéky jsme šli dát oběť bohům. To znamená, že jsme si vzali naše lodičky se svíčkami, které jsme na ně před večeří nalepili a vyrazili jsme k rybníku. Tady jsme lodičky pustili na vodu a vrátili se zpátky do tábora. V táboře jsme trsali do 23.00 hodin, kdy byla vyhlášena posunutá večerka a všichni zalezli do postýlek.

Nikola Svobodová

Den dvanáctý

Motivace:
Právě jsme se dostali do námořníky velmi obávané a tajuplné oblasti-do Bermudského trojúhelníku. Toto místo je známé tím, že se zde ztrácejí lodě a nikdo je už nikdy neviděl. Říká se, že kdo jednou vpluje do těchto vod, tak bude bloudit dokud nezahyne, nebo loď nenarazí na skryté skalisko. Tato oblast je také známa svou neprostupnou a neprůhlednou mlhou, která nikdy neopadne. My jsme už bohužel se do ní ponořili a nyní je potřeba se dostat z ní ven. Je třeba vyzkoušet svůj orientační smysl a orientovat se pouze podle vlastní intuice. Ale pozor na skaliska!!!

Jak si tak plujete rozlehlým mořem, vidíte najednou v dáli ostrov, který není na vaší mapě. Co to znamená? Že tento ostrov ještě nikdo neobjevil a nebo je nějaký důvod, proč není zanesen v mapě. Rozhodli jste se tedy ostrov prohledat. Nic zvláštního na něm nebylo až na hlubokou jeskyni. Na konci jeskyně ležel polorozpadlý kostlivec s velmi starým pergamenem. Bylo na něm zakresleno devět teček a uprostřed červený křížek. Co to ovšem znamená? Mohla by to být jednoduchá mapa vedoucí k objevení nějakého starého pokladu, který si schovali piráti na okolní ostrovy. Každopádně se to musí zjistit. Vydejte se tedy podle mapy a pokuste se zjistit jaké tajemství skrývá.

A jak to vypadalo:
Den začal budíčkem v 8.30. Potom byla rozcvička a šli jsme se umýt. Pak byla snídaně, ke které jsme měli chleba s medem. Když začal ranní nástup, tak jsme se dozvěděli, že budeme hrát hru Bermudy. Hra začala tím, že se instruktoři rozmístili na různá místa do kruhu a my jsme je měli jeden po druhém ve družinkách poslepu najít. Když hra zkončila, dostali jsme do oběda volno. K obědu jsme měli polévku a kynuté knedlíky s máslem, tvarohem a skořicí. Po poledním klidu byl nástup a začala další hra, která se jmenovala Tajuplné ostrovy. Tato hra spočívala v tom, že jsme v táboře dostali mapy a museli jsme podle nich najít různá místa, kde byli rozmístěni instruktoři. Hru jsme hráli až do večeře, ke které byly bramboráky se zelným salátem. Protože jsme se jich nemohli nabažit, večeře se protáhla a kuchaři pekli a pekli.... Večer jsme měli osobní volno a protože pršelo, většina z nás šla spát již před večerkou.

Jana Koukolová a Míša Petráková

Den třináctý

Motivace:
Už se pomalu blížíme k cíli naší výpravy, ale je tu ještě jeden problém, který je nutno vyřešit. Na palubě se přemnožily krysy a škodí kde mohou. Všechno naše jídlo je ohlodané a hlodavci se začínají pouštět i do lodi. Často prohlodají nějakou stěnu. Je tedy nutné vymyslet nějaké pasti na jejich vyhubení. Staňte se tedy na nějaký čas vynálezci a pokuste se sestrojit nějakou účinnou past na tu havět.

Právě se dostáváme k cíli naší výpravy a k tomu, co jsme si předsevzali na začátku našeho putování. Karibský záliv je centrem obchodu v celé Americe a my se pokusíme naučit se, jak to ve zdejších obchodních centrech chodí a jak si vydělat slušný peníze a stát se bohatými. Ve zdejší oblasti je sedm obchodních středisek: Havana, Jamaica, Belize, Panama, Karakas, Dominikánská republika a Bahamy. Tyto města mezi sebou stále obchodují s různými surovinami. Mezi hlavní patří: ryby, kakao, bavlna, cukr, dřevo, textil, zbraně, tabák a alkohol. Mnoho lidí zbohatlo na převážení zboží z jednoho místa na druhé, protože ceny se velmi často mění a v každém z měst jsou jiné. Nakupme tedy první náklad a vydejme se ho prodat v některém z okolních. Pozor ale na skupinky lapků a pirátských lodí, které jsem táhnou plné lodě drahocenného nákladu. Na ty je třeba být připraveni a nakoupit děla a munici na obranu. Pirátské lodě mívají často na palubě poklady, které mohou mít i velkou cenu. Další postavou pohybující se zdejšími vodami je obchodní odborník. Ten má velmi dobré informace o obchodní situaci ve městech a za drobný úplatek vám určitě poradí, co by mělo být výhodné. Věřím, že brzy se seznámíte se zdejším obchodním životem a budete tak bohatí, že se vrátíte domů jako boháči.

Dokázali jsme, že již víme jak se stát bohatým a uznávaným obchodníkem. Vydělali jsme si dost peněz a teď by bylo dobré si za ně něco koupit. Vydejme se tedy spolu na velké tržiště, kde si budete moci za své vydřené peníze koupit něco na zub a nebo něco jiného.

A jak to vypadalo:
Nastal předposlední den naší výpravy, ale jako obvykle jsme vstali, šli vzbudit děti a vyběhli s nimi na rozcvičku k nedaleké studánce. Po vyčištění zubů a snídani následoval dopolední program dětí a ještě náročnější program nás, vedoucích a instruktorů. Náš úkol zněl připravit pro děti závěrečnou táborovou hru. Zatímco děti vymýšlely past na vosy, které se v našem táboře přemnožily, my jsme stříhali lepili a počítali... Po obědě, ke kterému nám David s Iži připravili plněné papriky s houskovým knedlíkem, jsme se rozmístili po okolí tábora, každý jako jeden přístav v Karibiku. Hra začala přesně v půl třetí, kdy každý přístav oznámil ceny surovin, které se po deseti minutách měnily. Družinky nakupovaly a prodávaly podle výhodnosti jednotlivých cen a podle kapacity jejich lodi. Hra trvala asi tři hodiny a poté nám začal další ne moc jednoduchý program - spočítat všem družinkám jejich výdělěk za celý průběh tábora. V konečném součtu nám vyšlo ještě více peněz, než jsme doopravdy měli, tudíž se musel změnit kurs měny ,aby nám penízky vůbec vyšly:o) Po spočítání všech peněz jsme je dětem rozdali nazpátek, aby si po večeři mohli svůj výdělěk utratit. Byly pro ně připraveny dva stoly. Jeden se sladkostmi a druhý s hračkami a papírnickými potřebami. Za určitou částku, představovanou vydělanými zlaťáky, tolary a stříbrňáky, si mohly koupit co se jim líbilo. Večerka se kvůli nákupům posunula, ale tentokrát to tak nevadilo. Byl to poslední večer,před odjezdem domů, který je vždycky výjimečný a neopakovatelný...

Majka Šibravová, instruktorka

Den čtrnáctý

A je tu sobota, poslední den našeho tábora. Po tradičním ranním programu (budíčku, rozcvičce, snídani atd.) nastalo balení a uklízení. Poté, co si každý sbalil své věci a uklidil ve svém stanu, jsme se dali do úklidu společných prostor, tak, abychom mohli celý tábor předat alespoň v tom stavu, v jakém byl před naším příjezdem. Pak už zbývalo pouze svolat poslední nástup na kterém bylo vyhlášeno to, na co všichni netrpělivě čekali, tedy celkové výsledky celotáborové hry. A jak to tedy nakonec dopadlo? Po velmi dramatickém souboji, kdy se první dvě družinky celý tábor přetahovaly o vedení, nakonec vyhráli Žlutí před Zelenými a Oranžovými. Ceny byly rozdány nebo lépe řečeno rozprodány už včera večer, takže při vyhlášení se rozdávaly už jen diplomy (jeden z nich můžete najít v naší fotogalerii). Po nástupu jsme douklidili poslední "bordýlek", naložili jsme kufry do auta, vyzvedli si svačinu na cestu a pomalu vyrazili dolů k mostku, kde na nás měl čekat autobus, který nás odveze na vlak. Nakonec do dopadlo tak, že jsme čekali my na autobus, ale vzhledem k tomu, že do odjezdu vlaku zbývalo dost času, tak to až tak moc nevadilo.

Poslední "akcí" letošního tábora pak byla několikahodinová cesta vlakem domů, tedy ideální příležitost povyměňovat si vzájemně adresy, emaily a všechny možné další kontakty a nechat si podepsat všechny do památníku nebo na tričko, abychom nezapomněli s kým jsme prožili předešlé dva týdny. Po příjezdu na nádraží do Jablonce nastalo pak veliké vítání s rodiči, ale zároveň veliké loučení s ostatními táborníky. Nádraží se pak postupně vyprazdňovalo, jak všichni začali odjíždět do svých domovů až nakonec byli všechny děti pryč a tak jsem i já mohl opustit nádraží a vydat se k domovu s pocitem radosti a úlevy, že další tábor je úspěšně za námi, ale s vědomím, že už zítra se mi bude po všech stýskat. Zároveň se mi už pomaloučku polehoučku začínají vkrádat do mysli plány na příští tábor, který bude určitě ještě lepší a báječnější než ten letošní...

Petr Elzner, hlavní vedoucí