Úžasná Zeměplocha 2004

Zeměplocha 2004 - Fotogalerie :
Cestou necestou, polem nepolem...Rozhovor s adeptkou na SUPERSTARHele, kolik jsem jich ulovilCopak to tam asi je?Patricij Lord Havelock Vetinari

Den první - neděle 1. srpna

Konečně jsme se dočkali a dorazili do naší táborové základny v Černousích. Hned po příjezdu nás seznámili se všemi instruktory a vedoucími a rozdělili nás do jednotlivých družinek (cechů) a oddílů. Na táboře jsou tři oddíly, každý má tři družinky po 5 dětech. Pak jsme se šli zabydlet do stanů, které nám byly přiděleny. To už bylo skoro poledne, takže následoval oběd - buřtguláš s chlebem. Po obědě nastal polední klid a všichni odpočívali. Po vydatném odpočinku nás čekala soutěž o jména družinek. V družinkách jsme byli rozděleni pomocí čísel od jedné do pěti podle věku. Podle těchto čísel se vytvořily skupinky a každá byla odvedena někam v okolí tábora. Úkolem každé družinky bylo najít se bez volání na sebe a z daných písmen, které jsme dostali složit slovo, určující místo, kam máme jít (samozřejmě šlo o čas). Výsledné slovo bylo POSED a tam jsme si vybrali název družinky, např. Cech hudebníků a skladatelů, Cech právníků a advokátů, Cech kupců a obchodníků, Cech švadlen a šiček, Cech krysařů, Cech šašků a kašparů, Cech instalatérů a žumponorů, Cech alchymistů a Cech žebráků. Fotky jednotlivých družinek můžete nalézt zde. Po této soutěži následovaly hry a seznamování v oddílech. Blížil se podvečer a my, vyčerpaní po prvním dnu, jsme se těšili na večeři, ke které byly zapečené těstoviny. Na večerní nástup jsme se převlékli do masek, které jsme si za pomocí rodičů poctivě ušili, abychom zapadli mezi zdejší obyvatelstvo. Hlavní vedoucí, Petr,nás seznámil s řádem tábora a s celotáborovou hrou. V rámci letošní celotáborové hry se přesuneme do říše fantazie a pohádek, kterou stvořil spisovatel Terry Pratchett ve svých knihách pod názvem Úžasná Zeměplocha. Pokud si nedovedete představit o čem je řeč, tak vězte, že Zeměplocha je plochá, kruhová planeta nesená vesmírem na hřbetech čtyř slonů, stojících na krunýři Velké A´Tuin, želvy, jejíž krunýř je poprášen ledovými zbytky komet, zbrázděn krátery po nárazech meteoritů a jejíž oči světélkují rozptýlenou zářivou magií. V komplikovaných oběžných drahách kolem ní obíhají maličké slunce a maličký měsíc, a tak vytvářejí noc, den a roční období. Nikde jinde ve vesmíru pravděpodobně neexistuje podobný systém, kde by musel slon uhýbat nohou, aby mohlo slunce proletět. Proč to tak je, nikdo neví. A tak se stalo, že mezi námi jsou:

Trpaslíci - Trpaslíci jsou na Zeměploše velmi rozšíření. Nejvíce jich samozřejmě najdeme v horách okolo Středu, kde po tisíciletí vykonávají svoji nejoblíbenější činnost - dolování zlata, drahých kamenů, kovů, uhlí a tuku. I když nejsou fyzicky příliš vysocí, tak mají nesmírnou sílu a nečekanou obratnost. Typickým oblečením trpaslíků je přilba, vesta, kalhoty a ozdobný pásek. Typickým rysem jsou jejich vousy, které nosí i trpaslice.

Čarodějky - Čarodějky jsou šikovné a léčí poranění. Zabývají se výrobou kouzelných lektvarů a magických předmětů. Čarodějky jsou velmi inteligentní, výborně se vyznají v léčivých bylinkách a psychologii. Magii a energii destilují z různých kouzelných předmětů ( netopýřích křídel, amuletů, …).

Typická čarodějka nosí dlouhou sukni, vysoký klobouk, letající koště a kouzelný amulet.

Trollové - Trollové nejsou z masa a z kostí, ale z kamene - nejčastěji z druhu křemence - zuby pak mají z diamantů. Říká se o nich že jsou hloupí, ale takoví jsou pouze v nížinách, kde se jim příliš přehřívá jejich křemíkový mozek. Ve svých domovských horách jsou to naopak velmi inteligentní stvoření, která však žijí převážně v noci - přes den spí a snadno si je můžete splést s velkým balvanem. Typickým oblečením pro trolly je kožená halena a kalhoty a všelijaké kamenné doplňky. Často bývají také porostlí mechem či lišejníky.

Elfové - Elfové jsou známou rasou žijící zpravidla hluboko v lesních údolích a roklinách. Protože jsou velmi inteligentní, neradi bojují. Elfové jsou vesměs velmi čestní a spravedliví a nikdy se mezi nimi nevyskytují jedinci, kteří by zlo uznávali jako zákon. Typický elf nosí zelené šaty, zelený baret, zelené listí, zkrátka vše zelené. Yettiové - Yettiové jsou zvláštní odrůdou trollů, specifickou díky své bohaté kožešinové srsti. Žijí pouze v trvale zasněžených horách, kde většinu času tráví v jakémsi zimním spánku, zahrabaní do sněhu či maskující se jako kameny. Ve skutečnosti jsou ale mimořádně rychlí a mrštní, zejména na sněhu. Vlkodlaci - Vlkodlaci jsou lidé, kteří víceméně nedobrovolně mění svoji podobu ve vlky. Pocházejí převážně z Überwaldu, kde dodnes žije několik velkých vlkodlačích klanů. Většina z nich není lidem nebezpečná, protože v lidské podobě se chovají jako lidé a ve vlčí jako vlci. S končícím stoletím Ovocného netopýra se však i oni začínají začleňovat do civilizace, příkladem budiž Angua von Überwald, která dokonce vstoupila do řad ankh-morporské Hlídky.

Igorové - V horách Beraní hlavy a zejména pak v Überwaldu žijí Igorové. Odjakživa to byli osobní sluhové všemožných šílených vědců, potrhlých a výstředních šlechticů, žijících v polorozpadlých strašidelných hradech vysoko v horách. Typickým znakem pro Igory je jejich oddanost pánovi, fyzicky pak shrbenost, napadání na jednu nohu a nosová výslovnost řeči. Všichni do jednoho se jmenují Igor. Jsou to vynikající chirurgové, implementují si totiž ty nejlepší orgány ze zemřelých lidí, takže pokud některý tvrdí, že má ruce po dědečkovi, tak je opravdu po něm má, a určitě také ledvinu po strýčkovi.

Vše se blížilo k nočním hodinám a my se šli pořádně umýt a pak do svých spacáků.

Den druhý - pondělí 2. srpna

V pondělí ráno nas v sedm třicet probudil nemilosrdný budíček. Rozespale jsme vylezli ze stanů a hned následovala rozcvička. K snídani jsme měli chleba s tvarohovou pomazánkou. Na nástupu jsme se dozvěděli o další hře, která se jmenovala trpasličí pochod. Byli jsme odvedeni daleko za tábor, každému členu z družinky zavázali oči a družinka, držíc se za ruce, musela poslepu dojít zpět do tábora. Po krátkém odpočinku, než přišly všechny družinky, následoval oběd. Měli jsme krupicovou polévku a rizoto. Po obědě byl polední klid, tudíž jsme odpočívali a váleli se. Ve 14 hodin Petr ohlásil nástup a my se dozvěděli, v čem spočívá odpolední hra. Šli jsme hromadně do nedalekého lesíka, ve kterém byly různě poházené zlaté kamínky. Seřadili jsme se podle čísel od 5 do 1, které jsme včera dostali a postupně jsme vybíhali do zlatonosného lesa. Další hra, zvaná Trpaslůj, byla závislá na naší úspěšnosti v zlatonosném lese. Kamínky každé skupinky se zvážily, nezáleželo totiž na počtu kamínků, ale na jejich váze. Po zvážení dostali všichni papírky, na kterých bylo napsáno, kam mají všichni jít, aby našli první část dopisu k otevření tajné truhly. Ti co byli v soutěži první, měli cestu nejkratší, ti poslední nejdelší. V 18,30 byla večeře, k níž byly obložené chleby. Na večer jsme měli za úkol nakreslit si erby, které budou vyjadřovat název každé družinky. Po nástupu jsme si malovali domovní znamení.

Den třetí - úterý 3. srpna

V úterý ráno byl v 7:30 budíček. K snídani jsme měli výtečné koláčky s kakaem. V dopoledním programu jsme hráli hru Na uhranutí. Hra spočívala v tomto: Hrají vždy dvě družstva proti sobě. Jsou od sebe vzdálena tak, aby se vzájemně neslyšela. Uprostřed stojí čarodějnice nebo čaroděj. Losem se určí, které družstvo bude začínat a to se dohodne na koho bude chtít uvalit kletbu. Vybere jednoho zástupce, který čarodějnici sdělí jméno vybraného hráče z druhého družstva. Nyní je na řadě druhé družstvo, které vybere svého zástupce, který přijde označit hráče z družstvo prvního. Pokud je zástupce ten hráč, kterého zvolilo první družstvo čarodějnice ho zakleje a hráč vypadává ze hry.Vyhrává družstvo, kterému zbude alespoň jeden hráč. Hráli jsme systémem každý s každým, tedy každá družinka osm her. Hra byla poměrně dlouhá, ale přesto bvyla velmi zajímavá. Asi v půlce hry jsme měli k svačině šťavnaté nektarinky. Po hře jsme si dali vydatný oběd, který se skládal z chutné zelné polévky a výborné rajské omáčky s těstovinami a křehoučkým masem. Polední klid jsme strávili vymýšlením zábavné scénky k večernímu sabatu. Dnešní den byl totiž ve znamení čarodějnice. Odpoledne nás zaúkolovala čarodějnice, a to sběrem všelijakých roztodivných bylinek. Druhá polovina tábora mezi tím létala na košťatech. Za nasbírané bylinky jsme museli okusit výtečný lektvar mládí a krásy, který voněl po skořici a vypadal jako bahno. Opravdu jsme po něm omládli, jen krása se zatím neprojevila. Večer při táboráku předvedeme své super scénky, které ohodnotí naše odporná porota, složená z těch nejodpornějších čarodějnic. Už se moc těšíme na buřty.

Den čtvrtý - středa 4. srpna

Je ráno půl osmé a my jako vždy vybíháme na naší "oblíbenou" rozcvičku. Pak honem hygiena a už běžíme na snídani, ke které máme chleba s medovým máslem. Jako dopolední program jsme měli mít hru "silový pětiboj", která se neuskutečnila, protože k nám přišli indiáni ze sousedního tábora, protože nás v noci přepadli a ukořistili vlajku, sluníčko a další drobnosti a přišli vyjednávat o odstupném. Nabídli jsme jim snídani, kterou s radostí přijali a pak nás seznámili se životem indiánů. Protože už nastala doba svačiny, všichni společně jsme se nasvačili a pak si zahráli jejich oddílovou hru na buldoka. Ještě u nás poobědvali frankfurtskou polévku s chlebem a pak odešli. Slíbili jsme jim, že jim v pondělí návštěvu oplatíme a vyzvali jsme je na fotbalový zápas. My jsme ještě pokračovali v obědě (zapékané filé s bramborem) a pak následoval polední klid. Odpoledne jsme šli k řece se vykoupat a zahrát si hru Trolí věž. Měli jsme půl hodiny na to, abychom postavili co možná nějvyšší věž z říčních kamenů. Po návratu do tábora jsme měli osobní volno až do večeře. Hráli jsme ping-pong, fotbal, šachy, nebo jen tak lelkovali a odpočívali. Po večeři, ke které jsme měli halušky se zelím, jsme ještě u Trola prokazovali znalosti z geologie a dostávali za to indicie, podle kterých jsme pak hledali další část šifry. Večer nás ani nikdo nemusí zahánět do postele, jak jsme unavení.

Den pátý - čtvrtek 5. srpna

Po každodenních ranních povinostech byla ohlášena dnešní první soutěž, a jelikož postavou dne byl knihovník orangutan, tak se jmenovala "zuřivý knihovník". Účelem hry bylo shodit deset kelímků tenisovými míčky ze vzdálenosti asi 7 metrů. Překážkou však byl zuřivý Aleš, který míčky odrážel pánvičkou. Rozhodovalo, kolik kelímků se družince podaří shodit za stanovený čas. Následující soutěž měla název "gorilí objímání" a cílem hry bylo chytit se stromu rukama i nohama a snažit se co nejdéle udržet nad zemí. Po poledním klidu následovala "opičí dráha". Na pěti stanovištích bylo za úkol předvést své fyzické vlasnosti jako rovnováhu, sílu, hbitost i rychlost. Stanoviště byla: Lanová lávka, chození po kládě, houpačka, trpasličí lenochod a šplh. Za každý splněný úkol jsme obdrželi část mapy, která nás měla dovést za dalším dílkem šifry. Ani tento úkol nebyl jednoduchý, mapa byla černobílá a orientace na ní složitá. Než jsme přišli na to, u kterého z rybníků v katastru Černous(a je jich tady asi 13) se šifra nachází, notně jsme se proběhli. Po večeři a nástupu následoval "opičinec" (diskotéka), který se konal ve vyklizené jídelně. Večerka byla protažena do jedenácti hodin.

Den šestý - pátek 6. srpna

Jelikož byla včera večer diskotéka, tak nás vedoucí nechali spát o hodinu déle. Tím pádem vstávali v 8:30. Měli jsme i bezva rozcvičku - museli jsme přes hráz běžet pozadu. Poté následovalo čištění zubů a snídaně. Měli jsme k ní chleba se sýrovou pomazánkou. Po ranním nástupu následovala "bezva" hra, která měla název "Pochod Zombie". Zpočívala v tom, že každý ze členů družinky měl nějaké zranění, např: slepota, chybící ruka či noha atd. Navíc všem svázali nohy dohromady a takto jsme meli dojít až na rozcestí před Višňovou. Zde jsme dostali zprávu od Zombie, kde se nachází další díl šifry. Rozvázali nás a běželi jsme k umývárkám, kde šifra byla. Pak jsme chvíli odpočívali po náročném dopoledni a byl oběd. Dostali jsme krkonošské kyselo a jako druhý chod Moravského vrabce se zelím a bramborovými knedlíky. Jako odpolední program všichni s radostí přijali koupání v řece. Po návratu jsme nacvičovali písně pro večerní soutěž a je tu večeře - špagety. Po večerním nástupu nás čekala hra, na kterou jsme se všichni dlouho těšili. Byla tu ZOMBIE HLEDÁ SUPERSTAR. Moderování se ujmula Káťa Tomšová a Tomáš Nejedlý. Svého úkolu se zhostili na jedničku!!! Jsou to prostě rození moderátoři. Hlavními hvězdami večera přece jen byli naši soutěžící. Všichni zpívali perfektně, někteří dodali i vlastní hudbu. Třeba Ája z cechu Právníků a advokátů doprovázela zpěváky ze svého cechu hrou na kytaru. Superstar však může být jen jedna. Naší táborovou Superstar se pro rok 2004 (století ovocného netopýra) stala ..... chvíle napětí ..... Adélka Pumrlová z cechu Instalatérů a žumponorů se svou interpretací písně Nejsem sám od Verony.

Den sedmý - sobota 7. srpna

Dnes jsme jako vždy vyběhli po našem budíčku na rozcvičku. Někteří cvičili více někteří méně, ale všichni se určitě dobře protáhli. Poté proběhla ososbní hygiena. Když jsme si vyčistili zoubky, náš hhlavní vedoucí Petr vyhlásil snídani. Všichni se seběhli na pečivo s jahodovou marmeládou. Po dobré snídani jsme si uklízeli ve stanech. Všichni si vygruntovali a přišla soutěž. Účel hry spočíval v tom, že jsme si měli sami rozdělat oheň a vařit na něm 10 minut vejce. Po nezdárném začátku v některých družinkách se všichni dopracovali k výsledku. Vychladlé vejce jsme měli do oběda nazdobit. Některá byla nazdobena více, některá méně, ale všem se určitě povedla. Pak následoval oběd, ke kterému jsme měli vývar s játrovou rýží a směs masa s brambory. Po poledním klidu byly další dvě soutěže. Rozdělili jsme se podle čísel a šli jsme na trasu, na které postupně odpadávala čísla od 1 do 5. Cílem hry bylo co nejpřesněji namalovat boha draků a zapamatovat si jeho jméno, které znělo Dobromil Bágl Žulobrk z Quirmu. Následovala svačina, ke které jsme měli nanuk a jogurt. Konečná hra měla název Dračí studna. Šli jsme k rybníku a do lahví o objemu 2 litry jsme lžícemi nosili vodu. V láhvi byl pingpongový míček, ve kterém byl návod, jak se dostat k šifře. Na návodu byla napsána jediná věta a to: Pepo ty jsi asi prima vůl, což je nápis na jednom krmelci poblíž tábora. Poté jsme došli do tábora a měli jsme osobní volno. K večeru začal táborák, při kterém jsme si opekli buřty a zazpívali si různé písničky. Nakonec jsme si vyčistili zuby ay nastala večerka. Dobrou noc.

Den osmý - neděle 8. srpna

Dnešní budíček byl o hodinu déle, protože je neděle. Místo klasické rozcvičky jsme měli rozcvičku hromadnou, při které jsme si zatancovali Hoky Koky. Poté následovalo čištění zubů a nakonec jsme to završili snídaní. Měli jsme ořechový závin. Po snídani jsme si uklidili a začala první hra - jmenovala se Vlčí lov. Každý si zavázal fáborek kolem pasu, paže a kotníku. Hra spočívala v tom, že jsme měli nepříteli utrhnout všechny fáborky. Když to skončilo, zahráli jsme si hru Jedna, dva, tři BULDOK, kterou nás naučili indiáni. po svačině jsme přemístili do lesa za rybníkem. Každý dostal hadrový míček, se kterým měl sestřelovat zvířata, která představovali instruktoři a vedoucí. Za každé ulovené zvíře bylo několik bodů (puma - 1000, slon - 700, želva - 20, pes, antilopa, zajíc ... a skunk mínus 300). Kdyý hra skončila, šli jsme na oběd, ke kterému jsme měli vývar s uzeným masem a rýží, k hlavnímu jídlu jsme měli čočku a uzené maso. Nastal polední klid. Vyházeli jsme si deky ven, abychom si odpočinuli. pak jsme se šli koupat do rybníka u tábora. Po osvěžení se hrála další hra s názvem Vlkodlačí stopou. Bylo to něco na způsob stopované. Na stromech byly navěšeny různé papírky s úkoly (vymyslet básničku, nasbírat plody, vymyslet lichotku pro Iži a polít Petra hrnkem vody). Když jsme přišli do tábora, byli jsme celí zmožení, a všichni jsme se určitě těšili na smaženky, které byly k večeři. Poté byl nástup, při kterém Zuzka Saifrová oslavovala své patnácté narozeniny. Celý dnešní program završila soutěž s názvem Čichárna. Každá družinka si vybrala svého zástupce, který čichal se zavázanýma očima k různým neznámým věcem. Byli to např. sůl, hořčice, povidla, cibule, majoránka, káva, psí granule a jiné. Nakonec jsme šli dát pastu na kartáček a tím skončil program na den 8.8.2004.

Den devátý - pondělí 9. srpna

Dnes ráno jsme měli budíček v půl osmé a vůbec se nám nechtělo vstávat, protože jsme měli noční hlídku od 23:00 do 24:00. Snídaně nebyla nic moc, měli jsme housky se sladkou pomazánkou. Po snídani po prvním nástupu byla soutěž rozdělená na pět disciplín - stavění stanů, morseovka, uzlování, stavění ohňů a na konec byla orientace mapy s buzolou. Když jsme všechny tyto úkoly splnili, čekal nás dobrý oběd, slepice na paprice. Po obědě jsme měli chvíli volna a potom nás všechny čekal dlouhý výlet za indiánama. Měli jsme s nimi domluveno, že se s nimi utkáme ve fotbalovém zápase. Hráli jsme s plným nasazením a vystřídali jsme se skoro všichni, ale bohužel jsme zápas nezvládli po taktické stránce, takže jsme prohráli 1:3. No alespoň že jsme měli lepší fanoušky. Potom nás učili hrát lacros a bubnovat na bubny. Když všechno skončilo, šli jsme k indiánům do tábora, kde jsme si prohlíželi ženský a mužský opasek, baňku na sůl a jiné indiánské výrobky. Někteří si vyzkoušeli přechod po takzvané Barmské lávce, kterou měli indiáni zavěšenu nad místním rybníkem. Potom jsme si opět zahráli lacros, rozloučili jsme se a vydali se zpět na cesstu do našeho tábora. Cesta byla docela namáhavá, ale všichni jsme ji zvládli.

Den desátý - úterý 10.srpna

Dnes jsme vstávali o hodinu dříve, protože jsme šli na vlak, který nám jel již v 8.35 hod. Ve vlaku bylo dusno a narváno. Hned z nádraží jsme šli na hrad a zámek Frýdlant. Po zakoupení vstupenek jsme si na nádvoří zámku dali batohy do úschovny a šli na prohlídku. Musili jsme se rozdělit na dvě party, protože nás bylo moc. Při prohlídce jsme ušli 2,5 km, navštívili 54 místností a vystoupali do 300 schodů (a to jsme nebyli ani na věži, tam už se provádí hosté jen vyjímečně). Po prohlídce jsme se naobědvali, měli jsme s sebou řízek s chlebem, jablko a tatranku, a pak šli do města utratit kapesné. Rozchod jsme měli jednu hodinu. Když jsme se pak opět sešli v parku. Asi půl hodiny jsme hráli hry a pak šli na vlak zpět. V táboře se pak většina z nás šla osvěžit do rybníka. Voda byla báječná. Po večeři, ke které byly buchtičky se šodó, bylo osobní volno. Hráli jsme famfrpál, tancovali jsme a někdo šel znovu do rybníka. Večerní koupání je příjemné. Nyní čekáme na Patriciovo překvapení, tušíme, že bude noční hra.

Den jedenáctý - středa 11. srpna

Dnes jsme měli budíček až v půl deváté, protože jsme včera v noci hráli noční hru - Výprava na upíří hrad. Šli jsme ve družince po svíčkách a u každé z nich bylo písmenko s číslem. Když jsme dostali všechna písmenka, sestavili jsme heslo " Mrakoplaš", které nás opravňovalo ke vstupu na hrad. Tam však musel již každý sám. Na hradě jsme museli upíru říci heslo, to vzbudilo mrtvolu, která se posadila a pod ní jsme si mohli vzít část popisu cesty k dalšímu dílku šifry. Takhle to vypadá jednoduše, ale temnota noci a masky všech postav udělali své. Na rozcvičku jsme, jako každý den, vyběhli s úsměvem. Nezbytná hygiena, úklid stanů a snídaně, jako každý den. Dnes byly housky se sýrovou pomazánkou. S plnými bříšky jsme ještě doklidili stany a pak už začala první hra - Tajemní motýli. Účelem hry bylo pochytat co největší množství motýlů (korálků). Milan a Martin představovali jaguáry a Radek a Martin jedovaté hady. Po doteku jaguára musel každý opustit hru na 3 minuty a po doteku jedovatého hada byl hráč uštknut a musel doběhnout do tábora pro sérum, které si musel koupit.Po ukončení hry jsme se vrátili do tábora a vyráběli si luky a šípy na odpolední hru. Ta začala po špekových knedlících v lomu. Zde byly na laně zavěšeny různobarevné balónky, družinky si vylosovali každá jednu barvu a pak se snažili balónek sestřelit pomocí luku a šípu s hrotem ze šendlíku. Po mnoha pokusech se ke zprávě, která byla ukryta v balónku dostaly všechny družinky. Zpráva obsahovala návod na získání dalšího dílku šifry. Po zazpívání písničky Elfovi jsme dostali buzolu, pomocí které jsme po azimutových úsecích došli v lese k místu, kde byly uloženy další části šifry. Po večeři jsme měli taneční soutěž, na kterou se poctivě připravili všechny cechy a pak už probíhala diskotéka.

Den dvanáctý - čtvrtek 12. srpna

Budíček byl dnes posunut o padesát sedm minut, po rozvičce, při které jsme se příjemně rozhýbali, jsme si hromadně vyčistili zuby,naštěstí už jsme ale nehráli "Na dýchanou" . Kuchaři nás příjemně překvapili, neboť nám připravili čerstvé koblížky k snídani. Bohužel na ně měly zálusk také vosy, které rádi přezdíváme sovy. Dopolední program byla táborová olympiáda jednotlivců. soutěžili jsme v pěti kategoriích. Naučili jsme se například chodit jako slimáci nebo krabi. Také jsme si vyzkoušeli vrh oštěpem v kategorii menších, takže jsme házeli špejlí. Naše výkony byly vskutku úctyhodné. Předposlední disciplínou byla chůze po kamenech, ale taky ne tak obyčejná, neboť jsme měli zavázané oči. Poslední kategorií byl chod v čtverec. Se zavázanýma očima jsme museli obejít čtverec o straně deseti kroků. Hodnotila se vzdálenost výchozího a konečného bodu. K svačině jsme měli výborné zelené jablko, které ovšem vypadalo jako zavařené třešně. K obědu byl guláš a gulášová polévka, zvláštní, že? Po obědě byl vydatný polední klid. Po něm byly sportovní turnaje, ve fotbale, famfrpalu, ping pongu a baskedech. K svačině byla opravdová sušenka. Před večeří jsme si šli zaplavat a trošku si zadovádět do vody. Poprvé jsme si mohli do vody skočit. Po večeři byl opět nástup v kostýmech, naštěstí jeden z posledních. po večeři máme osobní volno. Dodatek vedoucího: večerní vodní hra se jmenuje "Naučte Natašu plavat nebo ji utopte!"

Den třináctý - pátek 13. srpna

Snad pro to, že je pátek a třináctého, probudili jsme se do prvního deštivého dne. Přes upozornění vedoucích, že bude v noci pršet, to řada z nás nebrala vážně a nechala si venku spostu věcí a nezašněrovala si pořádně stan. Trochu nás udivilo, že se koná rozcvička, ale den probíhal v normálním režimu. Dokonce i sluníčko vykouklo a tak nám nic nebránilo vydat se za posledním dílkem šifry. Dnešní den je pod patronací Mága a tak jsme se vydali za hádankami. Po jejich vyřešení jsme se správným poskládáním určených písmem dozvěděli, kde nás zbývající část tajenky čeká. Se spletí různých čísel si však nikdo nevěděl rady a tak jsme si chodili k Patriciovi pro nápovědy. Ten se nás snažil řádně potrápit sběrem papírků po táboře, nošením vody z rybníka a pod. Některé nápovědy nám ani jako nápovědy napřipadaly. To už ale byl oběd a po obědě se všechny jedničky z jednotlivých družin sesedli, aby šifru vyluštili společně. Tak na poslední cestu vyrazili skoro všichni společně. Hledání klíče však nebylo snadné. Byl na dně "tůňky" = vaničky naplněné smradlavým bahnem. Moc se nám do toho nechtělo, ale nakonec jsme tomu všichni podlehli a s nalezeným klíčkem utíkali do tábora. Teprve v táboře jsme se dozvěděli, že tento úkol již nebyl na čas, protože stejně musíme čekat na poslední klíček, bez něhož truhlu nikdo neotevře. Na poslední družinku jsme čekali již nastoupení ve slavnostních maskách. Pak konečně nastal ten okamžik a každý cech od toho nejméně úspěšného až po vítěze postupně přicházel k Patriciovi, aby obdržel pamětní list nebo diplom za umístění a odemkl svůj zámeček. Poslední - vítězové - měli možnost otevřít truhlu a vybrat si svého plyšáka. nějaký však zbyl na každého. Po nástupu pokračovalo ještě nějaké focení, osobní volno na balení a po večeři táborák. Ani nebylo nutné prodlužovat večerku, jak jsme byli ospalí.

Den čtrnáctý - sobota 14. srpna

A je tu konec. Uteklo to jako voda. Poslední nástup, balení, úklid a odjezd. Tak zase za rok!!!