Expedice Eko - Černousy 2003

Černousy 2003 - Fotogalerie :
Na veverky a kunyFotbalNikolkaZuzkaJaninaZnaky profesora EkodikaZnaky profesora EkodikaHod vejcemHrajeme si na vodovodAutobus je tady

Den první - neděle

V neděli 27. července jsme se zase po roce všichni sešli. Když jsme se dokodrcali autobusem k táboru, rozdělili jsme se do čtyř oddílů po dvou skupinkách. Ubytovali jsme se ve stanech a po odpoledním nástupu jsme se pustili do hry o jména našich družinek. Prvním úkolem hry bylo najít dvanáct moudrých vět zavěšených na stromě v blízkém lese a měli jsme si je zapamatovat. Poté jsme ještě museli rozluštit šifru, abychom se dozvěděli, kudy se máme vydat. V cíli jsme si konečně vybrali naše jména.

Po velice chutné večeři byl večerní nástup, na kterém jsme se seznámili s pravidly tábora. Po poučení o bezpečnosti jsme si vyslechli příběh o kraji kolem řeky Smědé:

Kraj kolem Smědé

Děvčata a chlapci, první večer na našem táboře bývá chvílí, kdy si čteme příběh, který je pak po dva týdny vodítkem pro veškerou naši činnost zde na tábořišti.

Naše letošní vyprávění začíná právě zde. V kraji, který se rozkládá podél toku řeky Smědé, které protéká nedaleko našeho tábora. Nebude to však vyprávění jen o zdejší kraji , ale také o lidech a nadpřirozených bytostech , které,zde žily a ještě žijí. Bude to vyprávění třeba i o nás. Procházíme-li krajinou, procházíme její historií, protože obrazně řečeno "není kousku země, kterého by se v minulosti lidská ruka nedotkla". Díky řece se ve zdejším kraji objevili první lidé, kteří přišli proti proudu a založili první sídliště a osady. Právě po řece byl tento kraj poměrně přístupný, takže první přítomnost člověka zde je odhadována podle nálezu kamenných předmětů na Pohanských kamenech již z doby pravěku přibližně před pěti tisíciletími. Během dalších tisíciletí se pak stužka řeky stala páteří kraje a významnou orientační linií pro dávné poutníky i pozdější osadníky v neprostupném pohraničním hvozdu. Nepříliš pohodlné obchodní stezky tudy procházely i v prvním tisíciletí našeho letopočtu , kdy lužickosrbské kultury osídlily vrch Saň a vybudovaly na něm hradiště. Zdejší zvlněná lesnatá krajina s vystupujícím masivem Jizerských hor v nejvýchodnější části Horní Lužice, zvaná Zagost čili Záhvozd, platila za bájné území, ve kterém byla neprostupnost rozlehlých lesů udržována z obranných důvodů až do 13.století. Kraj kolem řeky Smědé oplýval kromě bohatství přírodních krás také množstvím těžko vysvětlitelných záhad a úkazů, které jsou popsány v nesčetných pověstech a bájích. Tak můžeme objevit, že ve zdejších lesích žily lesní víly, které vždy večer ukládaly celý kraj ke sladkému spánku, aby pak časně ráno probudily louky, meze a lesní paseky do rozkvetlé krásy. Ve zdejším kraji se také vyskytovali svatojánští broučci, kteří v noci svítili dobrým lidem na cestu. V bájích se však můžeme dočíst, že zde také žily bytosti, kterých se lidé báli, měli z nich hrůzu a respekt. Byli to vodníci, kteří střežili vody potoků, řek a rybníků před lidmi, kteří by jim chtěli škodit. V hlubokých lesích a močálech žily bludičky a divoženky, které v noci lákaly do bažin a močálů uhlíře , kteří plenili staleté stromy. Po dlouhá léta tak tyto nadpřirozené bytosti žily společně s lidmi a pomáhaly udržet vzácnou životní rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Ale někteří lidé se s tím nechtěli smířit, chtěli se stát vládci nad nadpřirozenými silami a nad přírodou. Zejména v posledních desetiletích si tito lidé přestali uvědomovat , že jsou jen součástí přírody a počali sobecky, bez ohledu na generace lidí, které přijdou po nich, ukrajovat pouze pro sebe z bohatství země tolik, že to již příroda nemůže unést. Tito lidé si ve své pýše osvojili vladařské právo nad vším živým. Chtěli vládnout všem přírodním živlům, poroučet větru, dešti, slunci, nebi. Netušili však, že takto stáli u zrodu dalších nebezpečných nadpřirozených bytostí a příšer, které z nozder komínů chrlí síru a popel. Vytvořily nestvůry, které zamořují vody potoků a řek, a které z kdysi hustých lesů vyhánějí zvěř a ptáky.Na mnoha místech Země tito lidé zahalili přírodu do šedé temnoty smogu, kterou jen v dálce prosvěcuje nepatrné světélko naděje na záchranu. Jen jakoby nám svatojánský brouček chtěl svojí lampičkou ukázat cestu k záchraně. Jako by na nás volal: "pojď člověče, projdi temnotou a vrať se k přírodě, nauč se vážit si jí! Vždyť příroda není jen tvoje, ale i těch co přijdou po Tobě!!"Je velkým štěstím, že kolem nás ještě žijí lidé, kteří slyší tento hlas a jdou za nepatrným světélkem naděje. Vydávají se na přírodovědné expedice a přinášejí z nejvíce poškozených míst svědectví lidské bezohlednosti a současně poznatky o tom, co lze ještě zachránit. V loňském roce jsem vedl jednu takovou expedici skupiny odborníků, která svým objevem šokovala celý svět. Já - profesor Ekodik - a moji spolupracovníci jsme totiž v krajině úplně zničené exhalacemi, chemikáliemi a smogem objevili tvora, který si libuje ve špíně, dýchá smog a živý se ropnými produkty. Já a moji spolupracovníci jsme objevili ropáka. Lidé na celém světě se zaradovali. Přece jen přežije jeden živočišný druh. Pokusili se tedy ropáka chytit a přenést na místa, kde již ostatní živočichové vyhynuli. Ropáci však vždy zahynuli buď na udušení zbylým kyslíkem v ovzduší, nebo zemřeli hladem pro nedostatek jejich obživy - ropných produktů.Lidé však svůj boj nevzdávali a počali ropákům vytvářet na více místech Země odpovídající klimatické podmínky. Zbavovali systematicky ovzduší kyslíku, Zemi stromů a ostatních rostlin, které mají schopnost kyslík vytvářet. V potocích, řekách a rybnících počali nahrazovat vodu ropou a těžkými oleji. Díky takto vytvořeným podmínkám k životu se lidem podařilo nejen ropáky rozmnožit, ale vyšlechtit i jejich nové druhy.Já, který jsem ropáky objevil, jsem však odrazoval vědce od jejich pokusů a šlechtění a důrazně varoval svět před nebezpečím, které může lidstvu hrozit přemnožením ropáků. Můj varovný hlas však nebyl vyslyšen. Moji protivníci mě dokonce zbavili titulu a vyloučili z akademie. Netrvalo ovšem dlouho, a moje varovná slova se stala skutečností. Vývoj ropáků se vymkl lidem z rukou. Někteří z ropáků, díky dodávkám kvalitní stravy, dosáhli až lidských rozměrů a počali si podmaňovat celou Zemi. Lidé před nimi začali utíkat na místa, kde je krajina schopna produkovat kyslík, který je pro ropáky smrtelné nebezpečný. Jenže ropáci jsou již všude a dorážejí ze všech stran. Snaží se proniknout na všechna místa krajiny i do rezervací a chráněných území, prostě tam, kam se dříve neodvážili. Naše Země, protkaná ropovody, poskytuje ropákům všude dostatek obživy. Všechno živé se proto děsí, když slyší řev ropáků, který signalizuje zkázu. Již při cestě sem jste si jistě všimli zničené krajiny nedaleko odtud a ve které se již před delším časem ropáci usídlily a odkud se snaží pronikat dál a dál. Nebude proto trvat dlouho a ropáci se jistě objeví i zde v relativně zachovalé přírodní krajině. Vyzývám vás proto, bojujte proti ropákům, a jejich životnímu prostředí!!!

V deset hodin byla večerka a chvíli poté začalo pršet.

Den druhý-pondělí

Dnes je 28.7. 2003, je půl osmé a vstáváme na rozcvičku. Pak se jdeme umýt a nasnídat do jídelny, cestu nám však znesnadňuje déšť. Když na chvíli přestalo pršet, byl mezi stany nástup, kde nám vysvětlili pravidla další soutěže. A tím se i odstartovala hra, při které každá družinka musela najít 12 obrázků a za každou tuto sérii vybojovala 5 kroků na mapě. Tato hra se bude hrát po celý tábor. Hledá se, vyměňuje se, ale už zase začíná pršet, takže je většina kartiček navlhlých. Potom jsme šli všichni na start k lesu a začala další hra. Po stromech byly kartičky s obrázky zvířat a jednotlivými písmenky. Museli jsme napsat názvy zvířat a z písmenek složit co nejvíce podstatných jmen jednotného čísla. Když jsme skončili, šel každý oddíl nasbírat plný pytel šišek, které budou odpoledne sloužit na další hru a po hře pak na zátop. Pak už byl oběd. Bramborová polévka a maso s bramborem. A polední klid... Ale většina dětí neodpočívala, jak by to o poledním klidu nělo být, ale hledalo kartičky na další a další série. A další nástup a s ním i další informace - družinové volno. Každá družinka hrála nějakou hru, nebo vymýšlela pokřik proti ropákům, který jsme dostali za úkol také. A s ním i další hra - Nebezpečný odpad. Úkolem bylo zlikvidovat obrovský odpad (šišky), který přitahuje ropáky. Postupně měli členové družinek nasbírat pár šišek a donést je na určené místo. Pokud jim nějaká spadla, museli ji zvednout. A hrálo se na to, která družinka donese do cíle šišek nejvíce.

Den třetí-úterý

Dne 29.7.2003 v úterý jsme jako vždy den začali "velmi příjemnou rozcvičkou", na kterou jsme museli vstát !už! v 7:30. Poté následovala snídaně, ke které jsme jedli chleby s marmeládovou pomazánkou. Šli jsme do stanu a než jsme se nadáli, hlásili nástup, na kterém jsme se dozvěděli program na dopoledne. To byla příprava na "Tábornickou stezku", ve které jsme si trénovali: hod míčkem na cíl, stavění stanu, vázání uzlů a nakonec práce s mapou a buzolou. K obědu jsme měli svíčkovou a pak byl do dvu hodin polední klid. Když nám konečně slehlo, začali jsme hrát soutěž, která se jmenovala "Úkolovka". V této soutěži jsme měli hledat věci, které se těžko shánějí v přírodě. Když jsme všechno našli, tak jsme se vrátili do tábora, kde nám nalezené věci vedoucí zkontrolovali. Po chvilce volna jsme šli hrát další hru - "Na veverky". Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili na kuny a veverky a úkolem bylo, aby veverky přinesly co nejvíce šišek do své bedny a aby je pri tom kuny nechytily. Když jsme se vrátili, tak už byla připravená večeře - zapečené těstoviny. Potom jsme se teple oblékli a šli jsme hrát poslední hru, která se jmenovala "Lesní střelnice". Po této hře byl táborák, kde jsme zpívali různé písničky.

Den čtvrtý-středa

Dneska jsme tu už čtvrtý den a už jsme toho hodně prožili. Zrána jsme hráli hru, která se jmenovala Přesný odhad. Měli jsme za úkol najít. kámen, který váží přesně 1 kg, klacek, který měří přesně 1 metr a odhadnout průměr určeného stromu a ještě odhadnout vzdálenost od umývárek ke stodole. Potom jsme ještě museli jít dopředu tři kroky a bez hodinek určit přesně šest minut. Chvilku potom jsme měli za úkol zneškodnit bombu - museli jsme jít pod most do řeky a bez pomůcek utrhnout drát, který měl mít alespoň 20 cm. Poté jsme museli s bombou běžet do tábora a předat jí profesoru Ekodikovi ke zneškodnění. Pak jsme měli oběd a po obědě další hru. Ta se jmenovala sportovní turnaje. Hráli jsme pin pong, fotbal a vybíjenou. Pak jsme si odskočili do středověku. Byli jsme rozděleni na sedláky, měšťany, šlechtu a krále.. Běželi jsme ke stožáru , nejrychlejší si zabral krále a ostatní zbylé mety. Nwjchudší sedlák dostal míč a řekl nějaké jméno a hodil mu míč., když se trefil od krku ke kolenům, tak házel ten, komu byl míč hozen, ale když se trefil nad hlavu, pod kolena nebo půl metru daleko, tak musel pro míič běžet a ostatní zatím mohli obsadit jeho místo. Pak hra skončila,ale kdo chtěl, mohl si ještě hrát a ostatní měli osobní volno. Za chvíli byla příprava na večerku, šli jsme si vyčistit zuby, za půl hodiny byla večerka a to byl konec středy.

Den pátý-čtvrtek

Tento den začal obvyklým Petrovým zakřičením: "Budíček!". Všichni se rychle oblékli a běželi na rozcvičku. Po tomto ranním cvičení následovalo čištění zubů a snídaně, ke které jsme měli chleba s rybičkovou pomazánkou a čaj. Po snídani nastal úklid stanů.

Na nástupu jsme se dozvěděli náš dopolední program. Byla to hra s názvem "Opičárna". Ta spočívala v plnění sportovních úkonů na soutěžní trati. Všechny družinky se postupně vystřídali na těchto stanovištích: běh v terénu, lanová lávka, lenochodí lano a přechod přes kládu. Družinky, které nebyly právě na trati, vyráběli kolíky na odpolední hru. A pak už byl oběd, ke kterému jsme dostali gulášovou polévku a rajskou s těstovinami a masem. Po obědě jsme putovali dále po mapě s body za naše další nasbírané série obrázků.

Po poledním klidu byl svolán nástup, na kterém nám byla vysvětlena odpolední hra, která se jmenovala "Cesta po kolících". Tato hra není považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější, protože při ní zabloudilo téměř na stejném místě šest z osmi družinek. Přestože instruktoři neshledali na trati žádné nedostatky ani důvody ke ztracení, vrátili jsme se společně do tábora a hra byla spravedlivě obodována. Po sekané s bramborovou kaší, která představovala naší večeři, měla být diskotéka, ale kvůli únavě a vyčerpání všech (hlavně nejmladších) členů tábora byla zrušena. Až do večerky jsne dostali osobní volno To byl konec dalšího z našich táborových dnů.

Den šestý-pátek

Po obvyklém budíčku jsme šli na rozcvičku, po rozcvičce na snídani, ke které byl chleba s pomazánkou a čaj. Následoval nástup a rozdělení do věkových skupinek, které se připravovali na tábornickou stezku. Po přípravách jsme měli oběd.

K obědu byla bramborová polévka, knedlíky s omáčkou. O odpoledním klidu jsme hledali kartičky. Poté následovala hra " Znaky profesora Ekodika". Rozdělili jsme se na půlky a uprostřed byl papír a na něm mapové značky. Ty jsme museli opisovat. Družinka, která měla nejrychleji a správně opsané značky vyhrála. Pak jsme měli chvilku volna na odpočinek a začala další hra "Latríny". Na jedné straně hřiště byla latrína a na druhé hajzlbába. Každý dostal tři toaletní papíry. Běhali jsme k latríně, u které jsme dostali papírek a potom jsme museli běžet k hajzlbábě, u které jsme dostali potvrzení. Mezi latrínou a hajzlbábou byli průjmy, které nás chytali. Pokaždé, když nás chytil průjem, museli jsme mu odevzdat jeden toaletní papír. Když nám docházel toaletní papír, tak jsme mohli jednou doběhnout k zácpě, od které jsme dostali jeden toaletní papír navíc. Když někoho chytil průjem a neměl toaletní papír, tak skončil a vypadl ze hry. Kdo měl nejvíce potvrzených papírků, vyhrál.

Po hře jsme měli večeři, ke které byly buchtičky s krémem . Po večeři jsme měli přípravu na diskotéku. Ve 20:00 jsme dorazili do sálu v hospodě Pod kaštany, kde se naše diskotéka konala. Písnička střídala písničku a tak večer rychle plynul. Mladší odcházeli v deset hodin a starší v jedenáct. Po příchodu do tábora jsme si všichni vyčistili zuby a šli jsme spát.

Den sedmý-sobota

Vstávali jsme o hodinu déle, neboť předešlý večer byla diskotéka. K snídaní nám v kuchyni namazali rohlíky s vajíčkovou pomazánkou a pak následovala soutěž ve sbírání odpadků po táboře. Samotné nás překvapilo, co se toho v různých zákoutích našlo. Jako další hru vymyslel profesor Ekodik biologicko- zoologický průzkum. Určovali jsme a zapisovali živočichy na vymezeném území. K obědu pro nás David s Jiřkou uvařili čočkovou polévku a kuře a la bažant s bramborem. Po obědě jsme se řídili heslem"kdo se nemeje je Ropák". Pro některé členy expedice to znamenalo první mytí od příjezdu do Černous. Velké koupání zabralo dost času a tak až po večeři, ke které byly lívance s marmeládou, nás čekala další soutěž, na kterou jsme se během odpoledne připravovali. Jmenovala se Zlatý Ropák. Soutěž spočívala ve zpěvu všech družinek. Zlatého Ropáka vyhrála Janička Gajdácsová ze Zoologů s písničkou Tři kříže. Po skončení vyhlásil instruktor Tomáš Nejedlý přípravu na večerku a pak už hupky dupky do spacáku...

(zpracovaly členky skupiny meteorologů Marťa a Ája)

Den osmý-neděle

Dopoledne jsme strávili přípravou na Tábornickou stezku. Procvičovali jsme morseovu abecedu, střelbu ze vzduchovky, ohně a přišívání knoflíku. Morseovku jsme se snažili pomocí upažování signalizovat, vysílat i přijímat a dešifrovat. Ze vzduchovky jsme stříleli na dřevěné špalíčky s časovým limitem 2 min. Na stanovišti Oheň jsme museli rozdělat oheň a přepálit provázek ve výšce 50 cm.

Odpoledne jsme se šli koupat k řece a cestou zpět jsme hráli netradiční Člověčě nezlob se. Šli jsme po družinkách. Házeli jsme kostkou ve víčku od ešusu a podle hozených bodů jsme postupovali po lístečkách na stromech. V této soutěži bylo mnoho dramatických okamžiků a zvratů. Na lístečkách totiž bylo kromě různých úkolů jako co znamená tato značka?, kdo vyhlodal otvory v břehu za vámi?, kdy byla vyhlášena rezervace meandry Smědé?, na kterou světovou stranu právě jdete?, namalujte kuchařku!, také kartičky typu: pokračovat můžete, až hodíte 3x šestku, nebo vraťte se o 7 polí zpět a vyběhněte 3x na tento kopec. Kdo přišel první do tábora, měl větší šanci najít kartičky Zaváté stopy, které se budou určitě při Závěrečném boji s Ropáky hodit. Večer u táboráku jsme zpívali písničky, opekli si buřta a opět zpívali. Najednou se rozlehl táborem pokřik "Ropáci jsou tady". Všichni jsme se za nimi rozeběhli do kopce nad tábor, ale chytit se nám je nepodařilo. Už jsme se k táboráku nevraceli, šli jsme se umýt a byla večerka.

Den devátý-pondělí

Ráno jsme vstali o půl hodiny dříve, protože naší celodenní náplní byl výlet do Frýdlantu. Ale jako normálně po budíčku následovala rozcvička a po ní snídaně: rohlík s máslem a medem a čaj.

Hned po snídani jsme si připravili věci do batohů, do tepla i do nepohody, a papír s tužkou, abychom mohli plnit soutěž po cestě, jako například: počítání dobytka, štěkajících psů a určitých druhů aut atd.

A tak jsme vyrazili. Po dlouhé a únavné cestě lesy, poli a vesnicemi jsme dosáhli konečně našeho vytouženého cíle - Frýdlantu. Postupně jsme se tam sešli všechny oddíly v parku, kde nám profesor Ekodik osvětlil naše další počínání v tomto městě. Následoval rozchod. Všichni jsme si šli koupit různé sladkosti, dárečky a věci na památku na Frýdlant.

Potom jsme se vypravili na zdejší vlakové nádraží a odjeli jsme vlakem směr Černousy. Z vlaku jsme rychle spěchali k řece, protože počasí bylo na všechny neúnosné - vedro a bezvětří. Téměř všichni jsme zahučeli do řeky , která pro nás byla příjemným zakončením celodenního výletu.

Do tábora jsme dorazili asi kolem páté hodiny odpolední. K večeři jsme dostali lečo s bramborami. Po večerním nástupu, kde byla rozdána velká pošta (bylo pondělí a po víkendu bylo hodně dopisů), jsme měli osobní volno, protože jsme byli zmoženi výletem (šli jsme 15km pěšky). Celý den zakončil obvyklý hlas profesora Petra Elznera Ekodika: "Večerka!".

Den desátý-úterý

Den začal jako každý jiný. Budíček,rozcvička,snídaně(chléb s rybí pomazánkou) a ú)klid stanů. Na nástupu pak další hra. Tábornická olympiáda a s ní i 8 stanovišť ve kterých se konali jednotlivé disciplíny. Pivní hokej, vrh koulí, trojskok vzad, chůdy, chození po kládě, závěs na laně, procházka v mlze a předklon. Ale za odpoledne jsme stihli jen 4 disciplíny, takže v plánu na večer bylo olympiádu dokončit. K obědu byla polévka a špekové knedlíky se zelim a po obědě jsme opět za sérii 12-ti kartiček putovali po mapě. Po skončení poledního klidu jsne každý dostali koblihu na cestu a šli jsme asi na 5 km vzdálené kopaliště,kde jsme nejprve hráli nám již známou hru s čuňaty(sbírání odpadků) , pak jsme se mohli ve vodě chvíli dělat co chceme a taky přijela Dášenka se svačinou-Pribináček s rohlíkem a pití. A pak jsme hráli vodní soutěže. Kdo vydrží déle pod vodou, kteří dva členové z družinky nacákají dříve plný ešus vody a která družinka nejdříve naplní ešus vody,kterou předávali v řadě po dlaních. Pak byla zase volná zábava a odchod zpět do tábora. Když jsme došli,vrhli jsme se na hledání kartiček a na dalším nástupu nám řekli,že máme volnou zábavu,protože už bylo pozdě a tábornickou olympiádu bysme nestihli dokončit. A tak jsme nakonec znaveni zalehli do postelí. Neuběhlo ani pár hodin a vedoucí postupně probouzeli jednotlivé družinky. Vytáhli nás z postelí a každému členovi družinky zavázali oči. Zatočili nás a vydali se s námi neznámou cestou plnou tmy a překážek. Když jsme došli na místo,sundali nám šátky z očí,spojili nás za ruce a řekli nám,ať dojdeme do tábora. S radou ať nechodíme do lesa jsme se vydali polem obklopeným stromy,šli jsme tmou a mokrou trávou a hledali cestu. Někteří se řídili světlem z vesnice,někteří hvězdami a někteří šli tam,kde mysleli,že cesta je. Nakonec ji však všichni našli,všichni se statečně drželi a všichni se šťastně vrátili do tábora. Po tomto zážitku jsme opět zalehli do spacáků a spali až do rána. Byl to jen sen,nebo skutečnost...???

Den jedenáctý-středa

Dnes 6. 8. jsme začali rozvičkou. Po nástupu jsme začali táborovou olympiádou - 2. částí. Stanoviště byly: hledání v mlze, hod vejcem, trojskok po zadu, pivní hokej, lenochod, předklon, chůdy a chození po kládě.

Ke svačině byla broskev. Po té jsme pokračovali v T.O. Oběd byl nudlová polévka a čočka s vejcem a kyselou okurkou. Po obědě jsme měli polední klid. A po něm nástup. Jako odpolední program byla příprava na tábornickou stezku. K svačině jsme měli puding s piškoty a broskvema. A pak jsme dostali osobní volno, při kterém jsme si vytáhli deky a lehli jsme si před stany. Večeře byla o hodinu dřív, protože jsme pak hned šli na diskotéku. Mimochodem k večeři jsme měli čevabčiči s bramborem a hořčicí. S diskotéky jsme se vraceli podle věku. Vyčistili jsme si zuby a šli spát. Dobrou noc.

Den dvanáctý-čtvrtek

Budíček nás jako obvykle v půl osmé vyhnal ze stanů, po rozcvičce a loupáčcích s čajem k snídani (mimochodem loupáky byly tvrdé), jsme vyráběli provazové žebříky. Každá družinka svůj. Jako příčky jsme mohli použít dřevo nebo provaz. Dřevo bylo lepší. Jako vodící lana nám posloužili pogumované pásy, které používáme k vyznačování terénu pro různé hry. Vyrobili jsme celkem 8 žebříků, nejlépe se povedl astrologům, všechny jsme otestovali a byly funkční. Naše žebříky mají celkovou délku 22,1 m. Po osvěžení melounem jsme mněli do oběda volno. K obědu nás pozval profesor Ekodik na hovězí vývar s játrovou rýží a guláš s houskovým knedlíkem. Byl dobrý. Po obědě byl polední klid, ale nechodilo se po mapě, protože profesor Ekodik byl nakoupit. Po poledním klidu vypuklo táborové kolo Tábornické stezky. Celý tábor jsme se připravovali jak dělat uzly, obvazovat, učit se morseovku a t.d. V cíli jsme dostali svačinu (chleba se salámovou pomazánkou) a pak jsme měli družinové volno na nácvik večerního vyzývání bohů přírody. K večeři byla krupicová kaše s medem a broskvemi a pak, po nástupu jsme se opět shromáždili v jídelně a začalo představení jednotlivých družin. V porotě byl Ferda, zdravotnice Jitka, Lída a dva bezdomovci (Jája a Pája). Jako nejlepší byli vyhodnoceni Meteorologové. Pak už jen příprava na večerku a večerka.

Den třináctý-pátek

Dnes ráno nás pro změnu vzbudil Petrův budíček. Nevynechali jsme ani rozcvičku a ranní higienu. Před snídaní měli všechny družinky ještě poslední možnost odevzdat serii kartiček a pak už jsme se dali do jídla. K snídani nám tentokrát Jája s Pájou upekli výborný perník a k němu jsme dostali studené mléko. Hned po ranním nástupu jsme začali v luštění osmi různých šifer. Po vyluštění každé z šifer jsme museli doběhnout na místo, které jsme se z nich dozvěděli. Na tomto místě seděl vždy jeden z instruktorů nebo vedoucích, kteří nám předali jednu z osmi částí mapy. Tato mapa byla potřeba na odpolední cestu za hledanou rostlinou.

Hra trvala až do oběda, ke kterému bylo kyselo a výborné zapečené rybí filé s bramborem. Po poledním klidu začala dlouho očekávaná pouť za rostlinou ničící Ropáky. Družinka Dendrologů vyrazila i dorazila jako první díky poměrně velkému bodovému náskoku ve sběru kartiček. Zapomněli jsme však dodat, že rostlina škodící Ropákům se jmenuje platan javorolistý. Sedm družinek rostlinu našlo a umíchalo z ní lektvar, jenž jsme vylili do potoka a který pomocí koloběhu vody zničí Ropáky.

Do večeře jsme měli volno a k našemu předposlednímu táborovému jídlu jsme měli halušky se zelím. Po večeři nastal slavnostní nástup a sním vyhlášení výsledků celotáborové hry. Den skončil rozlučkovým táborákem a naši poslední večerkou.

Den čtrnáctý-sobota

Ráno byl budíček o půl hodiny dříve, abychom stihli zabalit a uklidit. Mnozí z nás už měli cestovní horečku. Na jednu stranu jsme se už moc těšili domů a na druhou stranu se nám nechtělo opustit partu dobrých kamarádů. Rozcvička nebyla a tak jsme se dali rovnou do balení. Po snídani (chleba se sýrovou pomazánkou a mléko) jsme se věnovali převážně úklidu, aby na tábořišti po nás nezůstal nepořádek. Pak ještě focení na památku, poslední podpisy a výměna adres, svačina (nanukový dort a sušenka) a už jsme naložili kufry do Dášenky (Š 1203) a šli za hráz Mlýnského rybníka, kde už na nás čekal autobus. Do Jablonce jsme přijeli o půl hodiny dříve a tak někteří museli počkat na rodiče, kteří přijeli na čas. Všichni jsme si slíbili, že za rok pojedeme zas.