Zelená stezka - Zlatý list

Tato soutěž má několik kol (místní, regionální a národní). Prověřují se znalosti z přírody živé a neživé i ze vztahů zde panujících. Letos jsme se zúčastnili Regionálního kola, které pro Liberecký kraj organizovali Zbojníci z Osečné. Postavili jsme družstvo mladších i starších. Obě se umístila zhruba v polovině startovního peletonu.

Národní kolo Zelené stezky - Zlatého listu 2004 (32. ročník)

Letos se koná nároďák Zlaťáku ve Vizovických vrších, na táborové základně Elseremo v Drnovicích Ploštině. Sešli jsme se na nádraží v Jablonci v půl osmé ráno. Cesta vlakem byla dlouhá a únavná, ale zvládli jsme to. Ve Zlíně nás už čekal autobus a na základnu jsme dojeli v 17 hodin. Po nezbytné registraci jsme rozcvičili s létajícím talířem a nacvičili písničku na večerní představení. Po večeři jsme si dali fotbálek. Pak už jsme šli do "gala" a byl slavnostní nástup. Po poradě vedoucích jsme se zapsali na jednotlivé exkurse.

Ráno po snídani jsme se shromáždili před jídelnou a po krátkém mumraji se nám podařilo rozdělit na osm výprav do přírody a za přírodou. Viděli jsme spoustu zajímavých objektů například: modřenec chocholičnatý, včelojeda lesního, čápa černého, okáče poháňkového, kuňku žlutobřichou, slyšeli jsme křivku, budníčka menšího i většího, strnada obecného, sýkoru lužní, úhelníčka i parukářku a králíčka ohnivého. Dozvěděli jsme se, že ropuchy mají černé pulce, kteří jsou jedovatí. Že blatnice má oko jako kočka a rozdíl mezi kuňkou žlutobřichou a ohnivou je ve zbarvení břicha.

Po večeři následovalo představování jednotlivých oddílů, my jsme si pro tuto příležitost složili písničku na melodii "Pec nám spadla"

Netopýři, Netopýři,
kdo je to, kdo z vás to ví?
Oddíl dobrých kamarádů
písnička vám napoví!

V domě dětí, ve Vikýři
každý pátek sejdem se,
Jablonecko dobře známe!
Přírodo, ty nedej se!

Přírodniny poznáváme,
učíme se stopovat!
Při každičké události
víme jak se zachovat.

Přírodě též pomáháme
odpady když třídíme
a studánku na Muchově
pravidelně čistíme.

Každý měsíc víkendovka
zemi Českou poznávat!
Zde se tvoří dobrá parta,
přírodu má každý rád!

Také rádi soutěžíme,
znalosti své měříme
uplatníme vše co víme
někdy i co nevíme!

Každé léto na táboře
pod lesem u rybníka
Černousy my dobře známe
léto nám zde utíká!

Tak to jsme my, Netopýři!
Dneska už nás každý zná!
Parta dobrých kamarádů
přírodu co ráda má!

V noci na středu pořádně pršelo a probudili jsme se do pošmourného rána. Vybavili jsme se pláštěnkami a pořádnými botami a po nezbytném ranním mumraji, kdy jsme se snažili najít tu správnou partu na exkurzi jsme se vydali do přírody. Mrkvas s Janou se vypravili na botaniku, Zuzka s Ájou a Honza s Rudou šli s ornitology sledovat ptáky, Jitka s Majkou šly na lesnickou botaniku a lesní hospodaření a Michal s Filipem na hydrobiologii. Každá skupina (asi po 15 dětech s doprovodem pedagogů a pod vedením odborníků) se vydala po vlastní trase za poznáním místní flóry a fauny. Také dnes jsme měli spoustu vzácných objevů a zážitků. Dozvěděli jsme se, že u přesličky rolní má jarní lodyha první článek delší než pochvu a nemá výtrusný klas, zatím-co u přesličky bahenní je tomu naopak, že holub hřivnáč má za krkem a na křídlech bílý pruh, pětiprstka žežulník má dlouhou ostruhu, ostřice srstnatá má chlupaté měchýřky, úročník bolhoj má prostřední list dlouhý, nebo že káně lesní má ze spodu na křídlech bílou kresbu a že krouží nad krajinou. Vrátili jsme se na základnu pořádně utahaní, protože někteří našlapali až 20 km.

Po příchodu nás čekala přednáška o našich sovách. Přesto, že jsme byli utahaní, velice se nám to líbilo. Při ukázkách živých zvířat přednáška rychle ubíhala a byl prostor i pro naše dotazy. Na závěr jsme si mohli sovy pohladit. Překvapilo nás, že peříčka jsou tak hebká a že se sovy mohou hladit pouze po bříšku.

Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do krásného, slunného dne. Sice foukal studený vítr, ale to nám nevadilo. Zase jsme se rozdělili do jednotlivých výzkumných skupin a vyšli a vyjeli na exkurze. Hydrobiologové, ke kterým se dnes přidala i Ája se Zuzkou a Michal s Filipem a vydali k vodní nádrži Křešov, Honza s Rudou jeli s výpravou do Valašských Klobouk a vraceli se pěšky zpět, Majka s Jíťou a Vláďa s Martinem se vydali za doprovodu entomologa Dana přes šťovíkovou louku na Ploštinu hledat hmyz a Jana s Martinem šli na výpravu za ptáky.Zuzka si z výpravy přinesla i nového kamaráda Matěje, jinak kněžici trávozelenou, kterého našla na cestě u kravína. Zpozorovali jsme, že ani entomolog není imunní vůči mravenčímu štípnutí. Podařilo se nám chytit ještěrku po nakladení vajíček. Ještě z toho byla celá zpitomělá a tak se sebou nechala dělat, co nás napadlo. Alespoň jsme si ji mohli dobře prohlédnout. Málo kdo z nás viděl ropuchu takto zblízka.

Ještě před večeří jsme si zasoutěžili o pořadí na stezce. Vše začalo záhadně. Na nástěnce jsme se dočetli, že každý z nás si má přinést na hřiště prázdnou podepsanou láhev na pití. Pak jsme se shromáždili na břehu nad hřištěm a kde nás Michal seznámil s první částí soutěže. Naším úkolem bylo hodit lahví ze břehu co nejdál. Nejvíce se asi zviditelnil Michal, který svou lahví zasáhl skupinku přihlížejících vedoucích. Když všichni odházeli, přesunuli jsme se do Pentagonu, kde soutěž pokračovala druhým kolem. Začínali mladší. Úkolem soutěžního družstva bylo, aby za pomocí úst (dechem, plivnutím, nebo prstnutím vody) shodilo kelímek. Každý mohl využít vlastní lahve na přinesení vody. Musel si ji však na hřišti najít. Starší měli kelímek ve větší vzdálenosti. Naši se to podařilo sfouknout v rekordním čase.

Pak jsme se všichni shromáždili před jídelnou a v pořadí, jak jsme uspěli v této mezihře jsme si určovali pořadí na stezce. Mladší startují jako šestí, starší jako čtvrtí. Po večeři jsme se věnovali malování triček a mladší obhajovali naši celoroční práci v přírodě a pro přírodu. Snad se jim to povedlo. Večer jsme se ještě šli podívat na noční oblohu. Vleže na karimatkách jsme si nechali povídat o hvězdičkách, až jsme všichni usnuli. Zima nám to ale kazila a tak jsme se všichni ještě rádi vrátili do chatiček na postýlky. Zítra už mladší čeká stezka. Starší se pojedou podívat do civilizace, navštíví lázeňské městečko Luhačovice.

Ráno jsme se opět probudili do slunečného dne. Starší se vypravili na výlet do lázní Luhačovice a pro mladší nastal den D - soutěžní stezka. Nejprve se na trať vypravila Jíťa s Filipem a Michalem. Protože se národního finále účastní 14 kolektivů mladších, druhé družstvo si na start počkalo až do 11.15 hod. To vyrazili na trať Jana, Ruda a Martin. Trať vedla po známých cestách z přírodovědných exkurzí. Pro jistotu byla trasa značena barevnými fáborkami. Nejprve byla kontrola Plazi, pak Meteorologie, Ptáci, Savci, Obojživelníci, Astronomie, Lesy, Entomologie, Ochrana přírody, Botanika a stezka končila u potoka s kontrolou Ryby, korýši a vodní živočichové. První hlídka si nastřádala 74,5 bodu. Přišla však už za deště. Druhá hlídka na tom byla ještě hůře. Drobný déšť se proměnil v trvalý lijavec. Začala být i nepěkná zima. Přiběhli však už skoro suší a na stezca posbírali 77,5 bodu. S výpravou starších z Luhačovic jsme dorazili také v pořádku. Prohlédli jsme si kolonádu a ochutnali několik léčivých pramenů, například světoznámou Vincentku.

Dostalo se i na tradiční lázeňské oplatky. K přehradě jsme pro nepřízeň počasí nedorazili. Po návratu na základnu jsme se všichni sešli, abychom si vyměnili zážitky z celého dne. Starší pilovali ještě obhajobu a pak pilně naslouchali mladším když popisovali stezku. Po večeři probíhala obhajoba starších a večer beseda o vlcích.
V sobotu ráno jsme se opět probudili do slunečného dne. Mladší odjeli do Luhačovic a pro starší nastal den "D" - soutěžní stezka.

Dnes vydrželo počasí celý den. S mladšími jsme v Luhačovicích ochutnali tři prameny živé vody, utratili kapesné a po poledni se opět autobusem vrátili na základnu. Starší měli stezku stejnou jako mladší, ale stanovišť měli jen 10, zato mnohem obtížnějších. Nejprve se na trať vydala děvčata a v druhé půli kluci.I zde získala druhá hlídka více bodů než první, ale rozdíl nebyl příliš veliký.

Před večeří jsme si dali fotbálek a pak už jsme se všichni těšili na závěrečný táborák. Začala však bouřka a tak se nakonec vyhlášení výsledků konalo v jídelně. Po obvyklých Michalových zdržovačkách vše začalo a všichni s napětím čekali, jak dopadnou. Obě naše družstva se umístila uprostřed startovního pole. Mladší skončili na 6. - 7. místě a starší byli 8. S výsledkem jsme byli spokojení.Všichni jsme vyhráli lesácké batohy a řadu drobných cen.

Po vyhlášení se ještě sešli na štábu vedoucí, aby zhodnotili právě ukončený 32. ročník a poradili se o tom, co udělat pro to, aby ten 33. byl ještě lepší.